Janičář Kodja Hazar předává svému vládci kouli s krví slepenými vlasy. Poníženě mu tak dokazuje svoji věrnost. V první chvíli to ale vypadá, že Murad II.  ani nechápe, jakou trofej má před sebou. Vítězství tentokrát bylo příliš krvavé. Osmany stálo spoustu životů.

Vývoj na bojišti u bulharské Varny hraje křesťanům, tedy polské a valašské (oblast dnešního Rumunska) armádě do karet. Dominují na levém křídle. Jakmile se jim podaří zlikvidovat odpor Osmanů, přesouvají se na druhou stranu bitevního pole.

I na pravém křídle pomocí palby dostanou vývoj pod kontrolu. Zdá se, že sultánovi Muradovi II. (1404‒1451) už mnoho možností k obraně nezbývá.

Skrývá se uprostřed bojiště za dřevěnou palisádou a hradbou janičářů, na které spoléhá jako na svoji poslední naději. Náhle ale dochází ke zvratu.

Sebevražedný útok

Svoje ostruhy si v bitvě chce vysloužit mladičký polský král Vladislav III. (1424‒1444). Touží ukázat udatnost pravého rytíře. Naznačuje, že chce vyrazit přímo proti sultánově opevnění.

„Nedělejte to!“ vykřikne velitel valašských vojsk, sedmihradský kníže Jánoš Hunyadi (1406‒1456). Dvacetiletý polský král ho ale neposlechne a pobídne koně. Svého pána následuje pětistovka polských rytířů.

Pokouší se rozbít hradbu janičářů a přivést zajatého Murada II. Věří, že se jim tenhle husarský kousek podaří.

Past nebo nehoda?

Vladislav se brzy probojuje až před sultánův stan. Jeho kůň ale vzápětí klopýtne a král padá. Jde o past nebo oře sekl někdo z nepřátel? Tato otázka dodnes zůstává záhadou. Situace využije janičár Kodja Hazar a polskému králi setne hlavu. Osmané pak zvrátí zdánlivě prohranou bitvu ve svůj prospěch.