V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Tentokrát se ve středu pozornosti ocitne hrdina Achilles, potažmo jeho pata, dále se podíváme do peněženky i za hospodskými karbaníky a dozvíme se, proč se říká „ledoví muži“ a proč je Žofie uplakaná. A proč se začíná od Adama? A co takový špek? Ten je dobrý, ale jen k jídlu…

… achillova pata

Kdysi prý žil v Řecku bojovník jménem Achilles, který se proslavil hlavně v Trójské válce. Byl statečný, chytrý a nezranitelný. Až na jediné místo a tím byla jeho pata. Právě do ní ho strefí šípem syn trojského krále Paris a Achilles umírá.

Achillova pata je tak synonymem pro jakékoliv slabé místo (slabá stránka povahy, projektu, plánu apod.). Všechno přitom mohlo být v Achillově životě jinak…

Epocha přibližuje:

Vše se stane tak, že podle věštby má žít buď krátký život jako hrdina anebo dlouhý život jako „obyčejný“ panovník. Jeho matka, mořská bohyně Thetis, provdaná za pozemského krále Pélea, se rozhodne vzít celou věc do svých rukou.

Vymáchá syna v řece Styx, aby mu zajistila nesmrtelnost. Potom ho chce zakalit jako nejvzácnější ocel a to tak, že ho natře ambrózií a drží nad ohněm.

V obou případech uchopí chlapce za patičku a ta tak zůstane zranitelná, což se královskému synovi později stane osudným.

… desetikoruně „pětka“?

Někdy můžeme slyšet, že se desetikoruně říká pětka. Proč, když na minci je vyražena číslovka 10? Vysvětlení nás zavede zpátky na konec 19. století.

V roce 1892 proběhne měnová reforma, do ní se v Rakousku-Uhersku používala měna s názvem „zlatý“ a pětizlatkovému platidlu se říkalo „pětka“. Při reformě přepočet na koruny proběhl v poměru jeden zlatý ke dvěma korunám.

Takže z bývalé „pětky“ byla nově desetikoruna, ale lidově se mu hlavně v Čechách (na Moravě a ve Slezku méně) dále říká „pětka“.

Epocha vysvětluje:

Když už se věnujeme financím, můžeme nahlédnout také na další související záležitosti. Když někdo vydělá pěknou sumu peněz, říká se, že si „namastil kapsu“. K vysvětlení si opět musíme udělat výlet do minulosti.

Karbaníci chodívali (a chodívají) hrát karty do hospod, kde to dříve s hygienou nijak nepřeháněli. Na stolech zůstávalo jídlo a s ním i nečistoty a mastnota. Při hře se tak ušpinily nejenom karty, ale také peníze, vložené do karetního souboje. Vítěz si strčil výhru do kapsy a pořádně si ji umastil.

… ledoví muži a uplakaná Žofie

Hodně květnových pranostik se zmiňuje o teplu a kvetení, ale přibližně stejný počet nezapomíná na příliv chladného vzduchu ze severu, obvykle v první polovině měsíce.

Ta patrně nejznámější zahrnuje ledové muže Pankráce (12.5.), Serváce (13.5.) a Bonifáce (14.5.). První zmínky o této pranostice pocházejí už z 15. století.

Epocha objasňuje:

První dva z nich jsou kdysi křesťanskými mučedníky, Bonifác je papež. A všichni se později stanou svatými. S počasím nemají společného vůbec nic, ale naši předkové vypozorují, že kolem jejich svátku se mnohdy prudce ochladí.

A protože v závěsu za nimi je svatá Žofie a v tomto období často hodně prší nebo se dokonce objeví i sníh, dostane přezdívku „uplakaná“. K pláči měla mít ostatně důvod i v pozemském životě. Přišla kvůli křesťanské víře o tři malé dcery i o svůj život.

… začít od Adama

Pokud někdo řekne, že by to chtělo „začít od Adama“, může to hodně lidí zmást. Jakého Adama vlastně myslí? A co se po něm chce? Odpověď je jednoduchá. Najdeme ji v biblickém příběhu o prvním člověku.

Ještě před ním ale podle biblického textu Bůh stvoří vesmír včetně nebe a poté Zemi. Má s tím hodně práce, ale i tak mu to trvá pouhých pět dnů. Když je svět hotový, něco tady stále schází.

Lépe řečeno někdo, kdo by si všechnu tu krásu mohl užívat a tak šestého dne stvoří člověka. Je jím muž jménem Adam. A to je podle Bible začátek lidstva. Začít od Adama tedy znamená začít něco úplně od začátku. Anebo znovu.

Epocha dodává:

Adam si může užívat svět podle svého, dokonce pojmenovat všechna zvířata. Země je plná krás, ale i tak je mu tady smutno. A tak jednoho dne přepadnou Adama mrákoty a Stvořitel vyjme z jeho těla žebro, ze kterého udělá první ženu. Dostane jméno Eva.

Další příběh prvního páru už je celkem známý. Mohou si užívat nesmrtelnosti v rajské zahradě, ale kvůli zrádnému hadovi a jablku zklamou Boha a ten jim odejme všechny výsady a vyžene je z ráje. Ale to už je jiný příběh…

… skočit někomu na špek

Špek je skvělá věc. Tedy pro gurmány, u profesionálů z oblasti zdravé výživy už tolik nadšení nevzbuzuje. Kromě jiného má totiž třeba spoustu kalorií. Jde o vepřový podkožní tuk, někdy i s okolními tkáněmi, vyuzený a pro mnohé labužníky hotová delikatesa.

Z tohoto názvu je odvozeno nelichotivé pojmenování pro lidi s větším množstvím podkožního tuku, tedy „špekoun“.

Epocha popisuje:

Myši v lidském obydlí byly v minulosti častým problémem. A protože působily nemalé škody, lidé vyvíjeli značné úsilí na to, aby se jich zbavili. Jedním z oblíbených způsobů byla past, vyšperkovaná kouskem špeku.

Myši a další hlodavci se na tuto návnadu rádi nechali nalákat. To se jim stalo osudným a tak „skočit někomu na špek“ znamená nechat se obelstít anebo nachytat nějakým žertem.