Vojevůdce leží na pohodlném loži, tvář má bledou a sotva dýchá. Ví, že mu zbývá posledních několik okamžiků. Generálové seskupení kolem něj čekají, až promluví – koho z nich jmenuje svým nástupcem? Jméno, jež vypustí z úst, však nepatří žádnému z nich.

„Kalanos,“ zašeptá. „On to věděl!“ A pak už jen zašeptá: „Kratisto“. V řečtině to znamená „nejsilnější“.

Tak umírá Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.). Je polovina června a v Babyloně panuje nepříjemné vedro. Příběh jeho smrti ale začíná o několik měsíců dříve, kdy umírá jiný muž.

Je jím hindský mudrc Kalanos (asi 398–323 př. n. l.), který v okamžik smrti vyřkne své nejdůležitější proroctví.

Celý svět je mým hřištěm

Alexandr II. Makedonský, zvaný Veliký, se s rokem 335 před naším letopočtem stává živoucí legendou. V pouhých 21 letech poráží řecké státy, které vzdorují makedonské nadvládě. O rok později si troufá na Perskou říši, tehdy největší mocnost světa. Dobývá jedno město za druhým a postupuje stále dál.

S mocí roste chuť

Vzápětí mu u nohou leží celý Blízký východ včetně Egypta – jenže s mocí roste i chuť. „V Indii jsou paláce ze zlata a ulice dlážděné diamanty,“ přesvědčuje své muže.

Řekové mu věří – a v roce 327 před Kristem se vydávají na výpravu do polomytické a vzdálené země, o níž znají jenom pohádky z textů historika Hérodota (asi 484–425 př. n. l.).

Mé touhy nenaplníš

Při svém tažení potkává Alexandr mudrce Kalanose, který žije v Taxilii (dnešní Pákistán). Patří mezi gymnosofisty – žije asketickým životem, pojídá pouze zeleninu a ovoce a chodí nahý. Během několika dnů si získává velitelovu náklonost.

Alexandr mu posílá vzácné předměty a poklady, ale mudrc je odmítá: „Mé touhy nemohou být uspokojeny takovými dary.“ Kalanos Alexandra doprovodí během tažení do Indie a působí jako jeho rádce a učitel.

Sejdeme se v Babyloně!

Dlouhá cesta 75letého mudrce vyčerpává. Podle legendy se rozhodne, že zemře. „Největší hanbou v životě je čekat na smrt. A oheň, který přijme tělo bez života, je navždy poskvrněn nečistou mocí!“ vysvětluje a připravuje se na poslední okamžiky.

Rozhodne se upálit! Položí se na hranici a zakryje si látkou tvář. Když ho poté zachvátí plameny, k údivu přihlížejících se ani nepohne. Těsně před tím, než jej dostihne milosrdná smrt, vyřkne své proroctví: „Alexandře, můj pane, sejdeme se již brzy v Babyloně!“

Hra osudu

Když se vojevůdce o jeho slovech dozví, jenom se zasměje. Vždyť míří na východ a nehodlá se v nejbližších letech do Babylonu vracet. Ale proroctví dostihne i mocného Alexandra. Jeho vojáci se vzbouří – cesta je pro ně příliš náročná.

Požadavky veteránů jsou prosté: „Chceme se vrátit domů!“ Alexandrovi nezbývá nic jiného než se otočit.

Splněná věštba

Náročný pochod se podepíše i na něm. Je unavený a útočí na něj malárie. Zatímco v Babyloně připravuje nové tažení, po večerech se zvířecky opíjí. Po jedné pijatyce zůstane ráno ležet na loži. Už se nezvedne.

A tak aniž by to plánoval, aniž by to tušil, umírá – přesně tak, jak to předpověděl před několika měsíci Kalanos. Mohlo jít o náhodu? Anebo znalosti hindských mudrců sahají mimo naše chápání?