Pro téměř celý svět byl 17. duben 1975 den jako každý jiný. Pro obyvatele Kambodži v jihovýchodní Asii je to však den, na který by nejradši zapomněli, a přesto by na něj nikdy celý svět zapomenout neměl. Právě toho dne započala v Kambodži diktatura Rudých Khmerů vedených Pol Potem.

Za pouhé čtyři roky vyvraždili pod vizí utopistické agrární společnosti až čtvrtinu kambodžské populace.

NA HLAVU POSTAVENÝ MARXISMUS

Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar, toužil Kambodžu zbavit francouzské nadvlády a během studijního pobytu v Paříži se sblížil s ideami marxismu a leninismu. Z nich si však on i jeho následovníci vzali jen to, co se jim hodilo, a zbytek ignorovali.

Toužili vytvořit dokonalou společnost, kde nebude existovat osobní majetek ani peníze a všichni budou společně pracovat pro blaho státu.

Jejich vize se začala naplňovat, když v roce 1968 vyvolali občanskou válku a v roce 1975 svrhli Lon Nola, který se předtím sám zmocnil moci v zemi pučem. Přejmenovali stát na Demokratickou Kampučii a zavedli tuhou komunistickou diktaturu.

Jak nelidské podmínky museli obyvatelé Kambodže snášet, to si dnes jen málokdo dokáže představit. Všechna města včetně hlavního města Phnompenhu byla vysídlena a obyvatelé byli vyhnáni do džungle, kde museli denně dřít na polích.

Byly zrušeny peníze i náboženství, rozděleny byly dokonce i rodiny. Manželé se mohli stýkat jen v přesně vymezené dny a pouze za účelem plození dětí. Děti museli své rodiče oslovovat „teto“ a „strýče“, zatímco ostatním dospělým říkali „matko“ a „otče“. Angkar, organizace Rudých Khmérů, je zároveň vychovával i k udávání rodičů.

Ačkoliv se režim snažil prezentovat pokrok v zemědělské produkci, realita byla taková, že lidé trpěli hladem. V zoufalství pak kradli a schovávali jídlo před strážnými, kteří denně prohledávali chatrče, ve kterých byli lidé nuceni žít.

Trestem za nejmenší prohřešek proti režimu byla většinou smrt. Protože však nebylo střelivo, zabíjelo se i mačetami a holemi. Rudí Khmerové vyvraždili i celou kambodžskou vzdělanou populaci – zabit byl i ten, kdo například uměl cizí jazyk nebo nosil brýle. Nesměl přežít nikdo, kdo by dokázal vzedmout odpor proti novému režimu.

VĚZNICE SMRTI

Vůbec nejhůře proslulým místem zachycujícím hrůzy a utrpení prostého lidu pod maniakálním Pol Potovým režimem je věznice S-21, známější pod jménem Tuol Sleng.

Jejími branami prošlo za čtyři roky přes dvacet tisíc vězňů, které režim povětšinou podezíral ze špionáže pro Spojené státy a další nekomunistické země. Až na sedm, kteří přežili, byli všichni zavražděni.

Pobyt v Tuol Slengu přežili jen ti, kteří se režimu hodili, i když ani oni neměli o nic lepší zacházení než ostatní. Přežil tak například vězeňský fotograf, který měl za úkol dokumentovat úmrtí ostatních vězňů, opravář rádií nebo malíř.

Vzpomínky oněch přeživších vězňů nám přibližují, v jakých podmínkách nevinní lidé živořili. Budova věznice byla před vládou Pol Pota základní školou a třídy byly přetvořeny na cely o velikosti přístěnku na košťata.

Tam museli vězni bez hnutí sedět s nohama připoutanýma k železné tyči zabetonované do zdi. Krmeni byli jednou denně třemi lžičkami rýžové kaše. Byli mučeni elektrickými šoky, mláceni tyčí s ostnatým drátem nebo topeni.

To vše tak dlouho, dokud se nepřiznali ke smyšleným zločinům a neuvedli jména jejich dalších spolupracovníků. Poté byli bez milosti zavražděni.

Protože byl každý vězeň po příjezdu do věznice a po smrti vyfotografován a dokumenty byly pečlivě uschovány, dochovaly se dodnes hrůzné důkazy běsnění v Tuol Slengu.

Na zdi tam dodnes visí mapa Kambodže vytvořená z lidských lebek, k vidění jsou jednotlivé cely a především pak mučící místnosti, kde jsou dodnes patrné krvavé skvrny na podlaze…

Velitelem věznice byl Kang Kek leu, nazývaný soudruh Duch. Tento bývalý učitel matematiky je dodnes jediným z vysokých představitelů režimu Rudých Khmerů, který byl za jejich zločiny odsouzen mezinárodním tribunálem.

Zatčen byl v roce 1999 a v roce 2007 byl odsouzen na 35 let. Zemřel v září 2020.

POL POTA ODSTRANILI VLASTNÍ PŘÍVRŽENCI

Režim Rudých Khmerů byl svržen po vietnamské invazi do Kambodži v roce 1979. Kambodžu vrátil prakticky do středověku, byla vyražděna čtvrtina populace a zcela rozvrácen sociální systém. A člověk, který to všechno zavinil, nebyl za tyto zločiny nikdy odsouzen.

Pol Pot uprchl k thajským hranicím a Rudí Khmerové vedli ještě dlouhá léta proti nové kambodžské vládě partyzánskou válku.

Vůdce Rudých Khmerů zemřel v roce 1998 v domácím vězení, kam ho paradoxně uvrhli sami Rudí Khmerové, kteří se obávali čistek, když nechal o rok dříve zabít svého nejbližšího spolupracovníka Ieng Saryho, který se od něj odtrhl.

O rok později zlikvidovaly vládní jednotky zbytek Rudých Khmerů a organizaci definitivně rozprášily.

Kambodža se z běsnění Rudých Khmerů nevzpamatovala fakticky dodnes a průmyslová zaostalost a vysoká kriminalita jsou jen jedněmi z problémů, kterým musí čelit.