Zvláštní hlasitý zvuk narušuje atmosféru poklidného anglického venkova. Vesničané zvedají hlavy a na obloze vidí letadlo, z něhož se valí dým. Stroj ztrácí výšku a po pár vteřinách končí na zemi. Následuje svazující ticho, nikdo z posádky nepřežije. Britská vláda veřejnost o havárii informuje až o dva roky později.
Ultralineární zesilovač, stereofonní zvuk nebo radarový systém H2S – to jsou věci, za nimiž najdeme jméno britského vynálezce Alana Blumleina (1903–1942). Kromě toho má na svědomí dalších 125 patentů.
Jeho objev se ukáže být klíčový a ve druhé světové válce pomůže spojeneckým vojákům!
Máme doma génia!
Vyrůstá v německé židovské rodině, která se z kontinentální Evropy stěhuje do Velké Británie. Blumlein už od malička roste ve vynálezce.
„V sedmi letech vystavil tatínkovi fakturu a podepsal se jako Alan Blumlein, elektroinženýr,“ vzpomíná po letech jeho sestra. Jako školák vyniká v matematice, na druhou stranu má problémy se čtením a do 12 let se zadrhává.
Paradoxně s ledovým klidem vypočítává kvadratické rovnice, ty jsou pro jeho spolužáky španělskou vesnicí. Ve studiu pokračuje, elektroinženýrský sen naplňuje na Královské univerzitě v Londýně.
Následně získá práci v telekomunikační společnosti, kde se věnuje různým přístrojům na zdokonalení zvuku. Jeho hbité mysli neuniknou ani mikrofony, začátkem 30. let je vybaví pohyblivou cívkou. Novinku záhy nakoupí několik londýnských stanic.
Osudová návštěva kina
V roce 1930 vstupuje do jeho života něžný element v podobě učitelky Doreen Laneové. Přátelé obou zamilovaných se obávají, zda si bude dvojice rozumět. Nakonec se pár stává sehranou dvojkou, manželka Blumleina všemožně podporuje.
Díky ní přichází na jeden ze svých největších vynálezů. Při návštěvě kina si totiž stěžuje na nekvalitní zvuk, a tak bádá, jak ho vylepšit. V roce 1931 žádá o patent pro binaurální zvuk, jenž bude později překřtěn na stereofonní.
Zajímá se také o televizory, přestože první svého druhu představí roku 1927 Američan Philo Farnsworth (1906–1971). Blumlein se věnuje zejména zdokonalení, do jeho elektroinženýrského světa ale zasahuje druhá světová válka.
Nehoda s tajemstvím
Konflikt visí ve vzduchu, britská vláda sice zastává politiku appeasementu, zároveň pověří vynálezce výzkumem radaru, jenž by pomohl vojákům shazovat přesněji bomby.
Práce probíhá v nejvyšším utajení, nacističtí zpravodajové ale tuší Blumleinovo uplatnění v armádním sektoru. Projekt útěšně pokračuje, 7. června 1942 však dostává tvrdý direkt v podobě vynálezcova úmrtí!
Blumlein, který nastoupí na palubu Halifaxu, testuje nový radar. Během letu se vznítí část motoru, stroj ztrácí výšku a padá nedaleko vesnice Welsh Bicknor.
V letadle se nachází tajný magnetron, který je součástí radarového systému H2S. Pod rouškou noci přijíždí k troskám Blumleinův kolega a vědec Bernard Lovell (1913–2012) a hledá cenný přístroj. „Nebyl čas na emoce,“ uvádí později.
V zájmu bezpečnosti noviny informují o Blumleinově smrti až dva roky po smutné události! Jméno muže, jenž stojí za více než stovkou vynálezů, nese řada institucí