Žít a hlavně přežít, to je úkol každého tvora, který zakotví v jednom z nejnehostinějších míst na světě – ledovým krunýřem obklopené Antarktidě. Nepřívětivé krajině je třeba se dokonale přizpůsobit, pak vás možná přijme za svého.

Antarktida a…lidé

Ačkoliv by se mohlo zdát, že v mrazivé pustině nemá člověk co dělat, možná vás překvapí, kolik lidských tváří tu lze v průběhu roku potkat. Když nepočítáme vědce v polárních stanicích, kteří jsou na kontinentu pracovně, najdeme tu i dvě civilní osady.

Ta první, s názvem Villa Las Estrellas, leží na antarktickém území, na které si dělá nárok Chile. V létě má zhruba 150 obyvatel, v zimě asi 80, přičemž za fluktuaci mohou hlavně vědečtí pracovníci. Svůj domov tu ale má i několik „obyčejných“ chilských rodin.

K dispozici jim je pošta, škola se dvěma učiteli a připojením na internet, kostel, banka, obsluhovaná jediným bankéřem, a dokonce i lékař.

Ten má ale přece jen omezené možnosti, proto si od roku 2018 musejí všichni obyvatelé, včetně dětí, před příjezdem do osady nechat odstranit slepé střevo.

Druhým místem se statutem civilní osady je Esperanza, která je rovněž stálou celoroční argentinskou výzkumnou stanicí. Má okolo 60 obyvatel a pyšní se mimo jiné tím, že odtud pochází Emilio Palma (*1978), historicky první člověk, narozený na Antarktidě.

Antarktida a…zvířata

Zatímco flora to má kvůli kombinaci mrazu, nekvalitní půdy a nedostatku vláhy a slunečního záření na Antarktidě těžké, fauna se může chlubit poměrně rozsáhlým zastoupením.

Zvířecím symbolem ledových končit jsou určitě tuleni, zejména v 18. a 19. století velmi intenzivně loveni pro svou kůži, a samozřejmě tučňáci.

Ten s přízviskem císařský je na místní mrazivé podmínky už tak dokonale zvyklý, že se klidně, jakožto jediný tučňáčí druh, rozmnožuje během antarktické zimy. Úspěšně čelit jí dokáže díky tělesné adaptaci a shlukování v rozsáhlých koloniích.

Řada jeho příbuzných z třídy ptáků ale na zimu míří jinam. Stejně jako další zvířecí obyvatelé Antarktidy, například velryby, které zimu stráví v teplých tropických vodách.

Na vrcholu potravního řetězce tady stojí kosatka dravá společně s tuleněm leopardím, přezdívaným žralok Antarktidy. A stejně jako žralok si i tento tuleň občas vyšlápne na lidi. Už má na svém kontě dokonce několik obětí.

V roce 2003 například na Antarktidě stáhne pod vodu britskou bioložku Kirsty Brownovou.

Antarktida a…přírodní podmínky

Antarktida vyniká několika nej, v podstatě žádné z nich ale není záviděníhodné. Je v průměru nejchladnější, nejsušší a největrnější z kontinentů. Navíc má nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku.

A protože oblasti, kde spadne méně než 250 mm srážek za rok, jsou považovány za poušť, je Antarktida s ročními srážkami 200 mm a rozlohou více než 14 milionů kilometrů čtverečních vůbec největší pouští na světě.

Drsnou polární pouští, kde ten, kdo tu chce žít, by se měl řečeno terminologií našich babiček „hlavně pořádně obléct“. Vždyť během zimy může ručička teploměru klidně klesnout i pod – 80 °C. A když v létě v blízkosti pobřeží teplota překročí 10 °C, je to úspěch.

Není proto nic zas tak zvláštního, že právě na Antarktidě, konkrétně na Sovětské polární stanici Vostok, je 21. července 1983 naměřena nejnižší teplota na zemském povrchu, a to – 89,2 °C.