Když Tataři v roce 1241 zamířili na Moravu, v době jejich nájezdu se údajně na kopci Hostýně asi tři kilometry od Bystřice pod Hostýnem ukrývali místní lidé. Trpěli však zoufalým nedostatkem vody.
Dlouho se modlili, aby jim Bůh pomohl. Z hory pak zázračně vytryskl pramen a tatarské nájezdníky navíc zahnala velká bouře. Příběh vypráví jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) ve svém díle Diva Montis Sancti.
Pouhá pověst
Ovšem jde jenom o pověst, kterou nedokládají žádné archeologické nálezy. Jisté ale je, že tu už kolem roku 1200 př. n. l. stávalo pravěké hradiště a později se zde usídlili i Keltové. V pozdním středověku tu vyrůstá kaple, která se stává známým poutním místem.
V roce 1721 dochází k posvěcení základního kamene současné baziliky Nanebevzetí Panny Marie.
Císařský zákaz
Stavba, dokončená roku 1748, ale křesťany na bohoslužbách nevítá příliš dlouho. Už roku 1784 vydává rakouský císař Josef II. (1741–1790) zákaz poutí na Hostýn, nechává chrám vyklidit a rozebrat jeho střechu. Naštěstí v letech 1841–1845 dojde k obnovení poutního místa.