Psal se rok 1962, kdy se svět ocitl na pokraji jaderné apokalypsy. Karibská krize však naštěstí k atomové válce nevedla a dokonce měla jeden pozitivní důsledek: zřízení horké linky nezi Washingtonem a Moskvou.

Konečně obě mocenská centra mohla spolu operativně komunikovat. Linka byla uvedena do provozu 31. srpna 1963. Vžitá představa, že americký prezident a generální tajemník ÚV KSSS měli na stole červený telefon s nápisem Moskva resp.

Washington, je však poněkud zkreslená. Onou horkou linkou byl vlastně obyčejný dálnopis. Nebyl navíc nijak rychlý, trvalo mu 3 minuty, než z něj vypadla stránka. Americký konec linky se ani nenachází v Bílém domě, je umístěn v Pentagonu.

Až koncem 70. let byl vytvořen satelitní systém doplněný podvodním kabelem a nyní spojení zajišťují družice. Systém však nadále zůstává u psaného textu. Ten totiž nelze tak snadno zkreslit, čímž se obě strany snaží předcházet pozdějším nedorozuměním. Z Washingtonu do Moskvy text odchází v ruštině, zpět zase v angličtině.

První zpráva byla horkou linkou vyslána v ranních hodinách 5. června 1967 z Moskvy do Washingtonu. Sověti se ptali, zda jsou Američané zapojeni do šestidenní války mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, která byla téhož dne zahájena. Obě strany se pak ujistily, že jaderná válka nehrozí.

I po ukončení studené války spojení stále funguje. Každou sudou hodinu je posílána zkušební zpráva ze Spojených států do Ruska a lichou naopak.

Ne vždy byla horká linka využívána ke sdělování zásadních politických informací. Rusové se asi docela divili, když jim jednou Američané poslali výsledky zápasů baseballové ligy a recept na chilli omáčku.

Možná poté usoudili, že Američané potřebují trochu zkulturnit, tak jim na oplátku odeslali ruskou klasiku: Lovcovy zápisky od Ivana Sergejeviče Turgeněva.