Obklopena dětmi, v očích zoufalství a beznaděj, ve tváři vepsané strádání a obavy z budoucnosti. O tom je jedna z nejslavnějších fotografií 20. století, považovaná za symbol lidského neštěstí.

Co nezničí krach na burze a hospodářská krize, to dorazí léta katastrofálního sucha, prachové bouře a mráz, které téměř pohřbí americké zemědělství. Po jihu USA křižují tisíce rodin bez domova, které zoufale a většinou marně hledají jakoukoli práci.

Neplánovaná zastávka

Patří mezi ně i dvaatřicetiletá dcera čerokézských indiánů Florence Owensová (později Thompsonová) (1903–1983).

Její rodina, poté co si vydělala pár dolarů sklizní řepy v Imperial Valley, míří v březnu 1936 po silnici 101 k Watsonville, kde doufá najít dočasně práci při sklizni salátu.

Cestou však má jejich starý vůz Hudson poruchu, proto musí neplánovaně zakotvit v táboře v Nipomo, kde v tu chvíli marně čeká na práci přes 2500 lidí. Úroda hrachu pomrzla a tak není co sbírat.

Intuice fotografky

Zatímco se její muž Jim Hill a nejstarší syn Leroy jdou do města, aby opravili prasklý chladič, dorazí do tábora, také neplánovaně, fotografka Dorothea Langeová (1895–1965) pracující pro FSA, organizaci mapující katastrofální situaci zemědělství v USA. Po měsíci focení už byla na cestě domů s autem plným nafocených filmů, proto nejprve tábor mine.

Už se jí nechce nikde stavět. O čtyřicet kilometrů dál však poslechne instinkt a otočí to. Florence jí padne do oka hned po příjezdu, a tak se k ní vydá, povídá si s ní a cestou pořídí několik snímků.

Ten poslední nakonec vstoupí do historie jako jedna z fotografických ikon 20. století.

Fotografie a počátku změny

Místní neměli chudé kočující sběrače příliš v lásce. Nepřáli si jejich tábory u svých měst, nechtěli platit za jejich děti školné. Vyháněli je, často i s pomocí policie. Fotografie a zpráva Dorothey Langeové a jejích kolegů mnohé změnily.

Například na jejich základě fotografií úřady poslaly do tábora 9 tun jídla, paradoxem je, že Florence už tam nebyla. Krátce předtím s rodinou odjela.

Záhada totožnosti

Ač jde o nejslavnější dokumentární fotografii století, identita ženy, která je na ní zachycena, nebyla až do konce sedmdesátých let známa. Langová se jí totiž na jméno, ani osud neptala.

Florence Thompsonovou našel a její příběh odhalil až v roce 1978 reportér Emmett Corrigan. Prožila dlouhý život v Modesto Mobile Village, vychovala 10 dětí a zemřela 16. září 1983 ve věku 80 let.

Na focení vzpomínala s hořkostí, protože všichni na fotce vydělávali (Kongresová knihovna nabízí kopie za 120 dolarů), ale ona nikdy nic nedostala.