Pojem Magdeburská svatba ironicky označuje nejkrvavější masakr třicetileté války, během kterého katolická vojska dobyla a vyrabovala protestantské město Magdeburk a krutě povraždila víc než 20 000 obyvatel.

Třicetiletou válkou vyvrcholil spor mezi římskokatolickou a protestanskou církví. Válka trvala od roku 1618 do roku 1648. Jeden z okamžiků, který se zapsal do krvavé historie Evropy, se odehrál během 13. roku vleklého válečného konfliktu.

Mnich v brnění

Vlámský generál Jan Tserclaes Tilly (1559–1632) velící katolickým vojskům Svaté říše římské se rozhodl dobýt protestantské město Magdeburk. Tilly byl silně věřící katolík, a proto se mu přezdívalo „mnich v brnění“, ale také schopný vojevůdce.

Uvědomoval si strategicky výhodnou pozici Magdeburku. Kdyby ho dobyl, získal by jeden opěrný bod v nepřátelské saské oblasti. A přesně to potřeboval.

Těžké obléhání města

Proto na konci roku 1630 Magdeburk obklíčil a samotné jeho obléhání svěřil pappenheimskému hraběti Gottfriedu Heinrichovi. Dobytí města se ale ukázalo být těžší, než přepokládali.

Obléhání trvalo několik měsíců, drsní žoldáci tvořící velkou část císařských vojsk žili v blátě a špíně před hradbami města a trpěli hlady. Navíc jich obránci města mnoho zabili.

Nejkrvavější masakr

Ráno 20. května 1631 zahájila císařská vojska svůj finální, a tentokrát úspěšný, útok. Z východu zaútočili na baštu, která chránila most přes řeku Labe. Poté napadli severní hradby města, kde pomocí děl prolomili bránu.

Načasovali útok tak, aby zastihli protestantské obyvatelstvo během ranních modliteb. Obránci, kteří se ocitli v silné početní nevýhodě, byli odsouzeni k záhubě.

Vraždění, znásilňování a plenění

Po třech hodinách zuřivé bitvy Magdeburk padl. Drsní a často opilí žoldáci vtrhli do města. Bezhlavě zabíjeli a mučili, na ulicích znásilňovali ženy, rabovali obchody a podpalovali domy. Nezastavili se před ničím a vyžívali se v krutých zvěrstvech.

Napichovali muže na kůly, vláčeli nevinné lidi koňmi po ulicích, prchající dav zahnali do řeky, kde ho nechali utopit. Magdeburské ulice se zalily krví a na nich ležela mrtvá, zmrzačená těla obyvatel.

Město v plamenech

Někteří magdeburští obyvatelé se rozhodli využít starobylého práva na azyl v kostele. Žoldáci ale ani tento starý zvyk nerespektovali, kostel zabednili a se všemi lidmi uvnitř zapálili. Výstřely, křik, sténání a prosby se mísily s pachem krve a praskáním ohňů.

Dílo zkázy dokonal velký požár. V poledne vypukly následkem rabování a ničení asi na 20 místech požáry. Ty se v silném jarním větru rychle rozšířily a začaly pohlcovat město.

Otřesený generál Tilly

Z města čítajícího 30 000 obyvatel jich přežilo sotva 5000 a ze všech staveb zůstala pouze katedrála a pár domů kolem. Když druhý den generál Tilly projížděl ulicemi spáleného a vyrabovaného města, byl hluboce otřesen.

Uvědomoval si, že bezuzdné vraždění a plenění je jeho vina, protože nebyl schopen vojáky po těžkém obléhání udržet na uzdě. Dobytí Magdeburku vešlo do historie jako nejkrvavější masakr celé třicetileté války.