Něžně políbí matku svých dětí a spokojeně odchází do svého přepychového pokoje. O jejich vztahu si povídají i vrabci na střeše, ovšem přiznání, že prezident obcuje s černošskou otrokyní, by byl skandálem století!

Houževnatě se zasazuje za rovnost všech lidí. „Je naprosto nechutné, jak se k sobě lidé chovají, otrokářství musí být učiněna přítrž,“ rozčiluje se třetí prezident Spojených států amerických Thomas Jefferson (1743–1826) a prosazuje osobní svobodu. Přitom se mu o rodinné sídlo stará na šest černošských rodin!

Rukama mu projdou stovky

Na usedlosti Monticello je rušno, obstarat 2000 hektarů plantáží je pořádná dřina a levná pracovní síla se hodí.

Ačkoli Thomas Jefferson v Deklaraci nezávislosti píše, že jsou si všichni lidé rovni, o rozlehlou usedlost, kterou zdědil po smrti tchána v roce 1773, se mu stará šest početných rodin černochů.

Kromě práce na plantážích se věnují také chovu domácích zvířat a v zásadě vykonávají, co je zrovna potřeba.

Péče tak napůl

Co třetí americký prezident nestrpí, je lenost a pomalé pracovní nasazení. I proto na jeho otroky dohlížejí placení dozorci. Propast mezi bílými a černými obyvateli Monticella je hmatatelná.

„Tak se koukej hnout, ty líná kůže,“ práskne bičem jeden z dozorců proti staršímu muži, který si potřeboval jen na chvilku odpočinout.

Tvrdé zacházení je na denním pořádku a často se lidé, zajišťující bezproblémový chod Jeffersonovy domácnosti, nevyhnou krutostem ze strany dozorců.

To velmi dobře ví i Jefferson a čas od času svým dozorcům domluví. „Otroci měli u Jeffersona zastání v případech, kdy k nim byli dozorci nespravedliví nebo krutí.

Jefferson trávil hodně času mimo své pozemky, ale s otroky, kteří mu patřili, přicházel do styku.

Osobně se znal především s hlavami otrockých rodin, s nimiž občas obchodoval,“ odhadují američtí archeologové po průzkumu prezidentovy usedlosti. Otrokům Jefferson poskytne pouze velmi omezený prostor pro život. Bydlí v zoufale malých domcích.

Místa je tam tak málo, že si musejí vykopat jámy v hlíně uvnitř stavení, aby měli kde skladovat osobní věci a potraviny.

Osudová Sally

Ke změně v chování nedojde ani tehdy, když se sblíží se Sally Hemingsovou, černošskou dívkou.

Jefferson, zdrcený z náhlého úmrtí své ženy Marthy (1748–1782) na horečku omladnic, krásné Sally jen těžko odolá a jakkoli je to proti přesvědčení všech, skončí v jejím náručí.

Jejich vztah se ještě prohloubí během několikaletého pobytu v Paříži, kde Jefferson působí jako vyslanec a černošská otrokyně pečuje o jeho děti a komfort. Dává si s ní dostaveníčka v jejím pokoji, kde si užívá její oddanosti.

Jejich vztah je záhy zpečetěn prvním potomkem. Během osmatřicetiletého vztahu Sally prezidentovi povije ještě dalších pět dětí. Ani jedno však nepřijde na svět jako svobodný člověk.

Komůrka pro milenku

Vztah prezidenta a černošky je pro veřejnost velmi tvrdý oříšek. Tím spíš, že Sally vybočuje z prototypu hloupé, nevzdělané otrokyně, která se hodí jen na práci. Sally naopak umí číst, psát a velmi dobře ovládá francouzštinu.

Senzaci šíří novináři, kteří spustí obrovskou pomlouvačnou kampaň. Možná i to je důvod, proč je žena Jeffersonových dětí odsouzena žít v tmavé místnosti bez oken.

„Pokoj byl sice ve srovnání s ostatními místnostmi otroků nadstandardní, nicméně mu chyběla okna a byl tmavý a vlhký,“ zhodnotí Gardiner Hallock, ředitel restauračních prací v domě, kde dříve Jefferson bydlel.