Americký botanik John Hendley Barnhart sedí nad otevřenou encyklopedií a nevěří svým očím. Ačkoliv svůj obor studuje již desítky let a čile se zajímá i o jeho historii, jména údajných kolegů, která nachází v knize před sebou, čte poprvé. Skutečně je na vině jeho neznalost, nebo jsou záznamy nepravdivé?

Dnes se má obecně za to, že dezinformace jsou spíše moderní záležitost a šíří se výhradně na internetu. Úmyslně falešné informace ale existovaly odjakživa, a dokonce i od autorit, od nichž by to nikdo nečekal.

Důkazem je šestidílná encyklopedie, vydaná v letech 1887–1889, od renomovaného amerického vydavatele Appletons´.

Mezi tisícovkami jmen z historie Nového světa v ní lze najít i několik vymyšlených životopisů, které běžný čtenář nemá šanci od těch pravdivých rozeznat.

Až 30 let po původní publikaci encyklopedie se ozve botanik a oborový badatel John Hendley Barnhart (1871–1949) s tím, že o 14 botanicích v knize nikdy neslyšel a ani se mu k o nich nepodařilo najít jedinou zmínku.

Nápadné nesrovnalosti

Jakmile jeho námitky vyjdou v odborném magazínu Journal of the New York Botanical Garden, více lidí začne prověřovat jména spadající do jejich oborů.

Je to zdlouhavá a náročná práce, ale postupem času se v encyklopedii od Appletons´ podaří odhalit přes 200 vymyšlených osob. Skoro všechny mají jedno společné, a to, že má jít o již zesnulé vědce, kteří přicestovali do Jižní či Severní Ameriky.

Vyskytuje se mezi nimi například jakýsi francouzský botanik Charles Henry Huon de Penanster, jehož život nápadně kopíruje osudy skutečného Nicolase-Josepha Thiéry de Menonvilla (1739–1780).

Další vymyšlené osoby odhalí nesrovnalosti v jejich popisech.

Například Nicolase Henriona prozradí to, že měl do Jižní Ameriky připlout zrovna v době, kdy kontinent svírala epidemie asijské cholery – nemoc tu přitom vypukla až o půlstoletí později, než se uvádí v encyklopedii.

Byl Columbus druhý?

Na tak objemných dílech, jako jsou právě encyklopedie, zpravidla pracuje několik různých autorů. Někteří si vystačí s kopírováním skutečných životů a pouhou změnou jména, jiní do toho dají více kreativity.

I proto lze v knize najít například životopis jistého vlámského dobrodruha, který měl v brazilské džungli hledat takzvanou Horu bohatství, či španělského kartografa, jenž prý 16 let před historickou plavbou Kryštofa Kolumba (1451–1506) vytvořil mapu, na níž se mají nacházet oba americké kontinenty!

Nastrčená past

Nabízí se otázky, jak je možné, že jsou údaje v encyklopedii falešné a proč to vlastně jejich autoři dělali? Důvodem pro psaní výmyslů mohla být touha po zisku.

Autoři totiž byli placení podle množství vyprodukovaných textů, přičemž vydavatel zpravidla kontroloval pouze formu, nikoliv obsah textů.

Možné ale také je, že šlo o úmysl s cílem poznat díky nim případné plagiátory, tedy autory dalších encyklopedií, kteří by bez vlastní práce jen opisovali od konkurence. „U encyklopedií šlo o starou tradici.

Pokud někdo okopíroval vaše falešné heslo, pak jste věděli, že to od vás ukradli,“ říká jeden z editorů Novokolumbijské encyklopedie z roku 1975, Richard Steins.