Vyčerpaná francouzská armáda táhne roku 1812 přes české země zpátky domů. Má za sebou tažení v proslulé ruské zimě, boje, které jí způsobily obrovské ztráty. Jeden z důstojníků drkotá zuby.

Když se zbytky svého pluku dorazí do podkrkonošských Hořic, blouzní v horečce. Jedna z místních žen potácejícího vojáka lituje. „Pojďte se mnou,“ pokyne mu a odvede ho k sobě do chalupy.

Hořická vdova jménem Líčková, alespoň tak praví legendy, uloží nemocného vojáka do postele. Stará se o něj a doslova ho vytáhne hrobníkovi z lopaty.

Když už je důstojník sloužící pod velením samotného francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta (1769–1821) natolik fit, aby se mohl vydat na další cestu domů, chce se obětavé ženě nějak odvděčit.

Nemá s sebou ale žádné peníze, a proto jí nemůže zaplatit. „Jsem Napoleonův kuchař,“ vyrozumí paní Líčková. „Ukážu vám, jak se dělá oblíbená císařova dietní pochoutka,“ nabídne jí. Císař trpí žaludečními potížemi, a proto si prý oplatky oblíbil.

Paní Líčková se rozhodne recept vyzkoušet. Tajemství výroby trubiček se pak v rodině předává z generace na generaci.

Recept se dá zpeněžit

Pravnučka Líčkové Barbora Dmychová je chodí prodávat na trh. Když je nabídne v roce 1879 na hořické výstavě Hospodářsko-průmyslové jednoty, sklidí úspěch.

Kolem Dmychové se navíc začne už na trhu točit mladý cukrář Karel Kofránek (1855–1916). Pohledná dívka se mu líbí a chutná mu sladkost, kterou nabízí. Uplyne rok a z Barbory je paní Kofránková.

Do manželství přinese nevěsta to nejlepší věno v podobě rodinného receptu, ze kterého plyne nemalý zisk. Barbořin manžel si proto už v roce 1879 zřizuje svoji vlastní cukrářskou výrobu, a jakmile si Barboru vezme, rozšíří sortiment o trubičky.

Elektrický patent urychluje výrobu

Daří se mu výborně a neustále peče víc a víc sladkých zákusků. Sleduje přitom i nové vynálezy. „Elektřina by mi hodně ušetřila práci,“ chytí se žhavé novinky. Nezůstane ale jenom u slov. V roce 1895 se mu skutečně podaří elektrický proud do výroby zavést.

S elektrickým přístrojem na pečení oplatek se představí na Výstavě inženýrství a architektury, která se koná roku 1898 v Praze. Svůj výrobek v podobě dvou pánví sklopných k sobě si nechává patentovat.

Objednávky na sladké oplatky, které se po upečení svinují do roličky, prší ze všech stran, dokonce i z Ameriky.

Francouzští králové mlsají

Prvenství si Hořice ale ve výrobě sladké pochoutky připisovat nemohou, protože historie trubiček je mnohem delší. Pochutnává si na nich nejenom Napoleon I. Bonaparte, ale dokonce už francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715).

Ani on ale nebyl prvním mlsounem, který ocenil jejich chuť.

Oblíbený zákusek najdeme už na obraze Le Deserte de gaufrettes od francouzského malíře Lubina Baugena (1612–1663) z roku 1630. Tato malba také popírá legendy, že nápad stáčet horké oplatky do trubiček vznikl až v Hořicích.