Starobylé menhiry mají mít magické vlastnosti i léčivou sílu. Podle některých hypotéz není navíc ani rozmístění těchto kamenů v krajině zcela náhodné a má svá specifická pravidla.
Když údajně například v okolí Prahy uděláme pomyslnou spojnici mezi jednotlivými dochovanými menhiry, uvidíme prý skutečně zajímavé geometrické obrazce…
Aura plná tajemství
Stejně jako u nás, rovněž také i všude ve světě se okolo menhirů vznáší tajuplná aura nezodpovězených otázek. Záhady a tajemství spojované s tajemnými menhiry nás velice přitahují a zároveň pravděpodobně někdy zřejmě i poněkud zneklidňují. Možná i díky tomu se však starobylé menhiry zachovaly až do dnešních dnů…
„Kamenný slouha“
Kupříkladu menhir, nazývaný Kamenný slouha, stojící v pražských Dolních Chabrech, zůstává po tisíce let na svém místě a navíc zcela neporušen.
Jeho tvar vzdáleně připomíná skloněnou mužskou postavu, ne nepodobnou menhiru s názvem Zkamenělý pastýř, jenž leží nebo vlastně stojí u obce Klobuky na Slánsku v okrese Kladno. Kamenného slouhu najdete v Ládevské ulici. Je kolmo zapuštěný do země.
Na úrovni chodníku má obvod 2,75 metru a je vysoký 1,57 metru. Celkem měří přibližně 3 metry. Zbylá část je skryta pod zemí.
Menhir zůstává, okolí se mění…
Jedná se o buližníkový balvan, kterému se lidově říká „prubířský kámen“. Zub času ho poněkud ohladil, avšak přesto zůstal skutečně zcela neporušen. První zpráva o Kamenném slouhovi pochází z roku 1914 od spisovatele a archeologa Eduarda Štorcha.
V té době stál menhir uprostřed polí. Jednalo se o vyvýšené místo, z něhož byl velmi dobrý rozhled po okolí. Pravděpodobně se zde křižovaly velmi staré cesty, vedoucí přes Prahu.
Během 60. let 20. století však kámen obklopila rozrůstající se zástavba rodinných domků a ve 2. polovině 60. let se tento menhir ocitl přímo až ve výklenku oplocení předzahrádky obytného objektu číslo 542
