Podle vědců se lidstvo postupně potýká s šestým hromadným vymíráním druhů, některá zvířata na tom jsou ale již nyní podstatně hůře než ostatní. Jsou živočichové, u nichž jejich existence visí na pomyslném vlásku.

Delfínovec čínský (viz úvodní foto)

Jeden ze čtyř známých sladkovodních delfínů je delfínovec čínský (Lipotes vexillifer).

Naposledy byl pozorován pouze v řece Jang-c´-ťiang v Číně před více než 10 lety, konkrétně v roce 2004. Vědci se přou, zda tento kriticky ohrožený druh již nevyhynul v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.

Delfínovec se vyznačuje protáhlou čelistí zobákovitého tvaru, v níž se nachází až 144 zubů.

Kožnatka Swinhoeova

V necelé polovině roku 2019 odešla na věčnost jedna ze čtyř posledních kožnatek Swinhoeových (Rafetus swinhoei), odhaduje se, že jí bylo více než 90 let.

Na celém světě tak nyní zbývají tři poslední exempláře, přičemž dvě samice se nacházejí ve Vietnamu ve volné přírodě a přibližně stoletý samec je umístěn v čínské zoo v Suzhou. Kožnatka Swinhoeova je také známá jako želva červené řeky.

V dospělosti dorůstá až do délky jednoho metru a vážit může přes 100 kg. Populace želv začala rapidně klesat v důsledku silného znečištění jejich přirozeného prostředí.

Gorila horská

Největším primátem na světě je gorila horská (Gorilla beringei beringei), bohužel také patří k těm nejohroženějším. Tento druh gorily se oproti ostatním vyznačuje hustší srstí, která má za účel chránit zvířata před nepříznivým počasím v pralesích.

Nejvíce se v historii k životě velkých primátů přiblížila Dian Fosseyová (1932-1985), jež založila výzkumnou stanici Karisoke v národním parku Volcanoes ve Rwandě.

Axolotl mexický

Středně velký obojživelník, často přezdívaný „vodní dráček“, se nazývá axolotl mexický (Ambystoma mexicanum). Jedná se o endemického živočicha vyskytující ho se pouze v mexických jezerech Lago de Xochimilco a Lago de Chalco.

V zajetí se axolotl dožívá v průměru 25 let, zajímavostí je, že si i v dospělosti zachovává larvální stadium, v němž je schopen se rozmnožovat.

Lemur severní

Kriticky ohrožený madagaskarský endemit je lemur severní (Lepilemur septentrionalis). Jeho domovem jsou listnaté lesy severní části ostrova, kde se pohybuje výhradně v korunách stromů, k čemuž má skvěle uzpůsobené tělo.

Dle dostupných údajů se populace lemurů za poslední desítky let snížila až o 80 %.

Žabka černobřichá

Vědci se dlouhou dobu domnívali, že žabka černobřichá (Latonia nigriventer) patří k již vyhynulým druhům, před lety však na severu Izraele objevili jeden živý exemplář, což dává naději, že jich může být i více.

Obojživelník získal své jméno podle černě zbarveného břicha, více toho o něm není mnoho známo, protože jeho pozorování bylo v celé historii zaznamenáno pouze dvakrát.

Levhart mandžuský

Samotářskou kočkou, jež obývá husté lesy ve východní Asii, je levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis). Je velmi těžké ho zpozorovat, neboť se chová nadmíru obezřetně. Podle posledních propočtů zbývá na světě posledních několik desítek jedinců. V důsledku příbuzenského páření však zvířatům hrozí degenerace.

Nosorožec sumaterský

Druhý nejvzácnější nosorožec světa nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) v nedávné době ztratil jednu z možností, jak zachránit svůj druh.

Zoologové v Malajsii potvrdili uhynutí tamního posledního zástupce zmíněného druhu, jednalo se o samici Iman, jež ve svých 25 letech podlehla rakovině.

Ara kaninda

Ani ptáci nezůstali člověkem ušetřeni, kvůli nelegálnímu lovu a obchodu se počty papoušků ara kaninda (Ara glaucogularis) snížily v posledních letech na necelé čtyři stovky.

Ptáci žijí pouze na malém území střední a severní Bolívie a je snadné si je splést s rozšířenějším ara araraunou (Ara ararauna).

Želva angonoka

Želva angonoka (Astrochelys yniphora) obývá jediné místo na světě, a tím je národní park Baie de Baly na severozápadním pobřeží Madagaskaru.

Život těchto suchozemských želv ohrožují především místní farmáři vypalováním trávy, ale také přirození nepřátelé jako např. káně madagaskarské (Buteo brachypterus).