Téměř pokaždé, když se nějaká loď ocitá dnem vzhůru, můžete se vsadit, že minimálně část viny nese člověk. Nejinak je tomu u jihokorejského trajektu, v případě o tom smutnějším, že většina ze 300 obětí jsou školáci.

Přestože večer 15. dubna padá mlha, která značně omezuje viditelnost, rozhodne se kapitán Lee Joon-seok vyplout. Na palubě má, kromě 33 členů posádky, 443 pasažérů, z nichž 325 jsou studenti střední školy v Danwonu.

Ač je zkušený námořník, který má za sebou 40 služby, dopustí se pod tlakem firmy, vyžadující maximální zisk s minimálními náklady, řady chyb a bohužel také osobních selhání.

Přetížená kvůli zisku

Přestože maximální povolená váha nákladu činí 987 tun, převáží ho toho dne neuvěřitelných 2142 tun. Navíc nesprávně zajištěného.

Kvůli nadměrnému nákladu musí být upuštěny zátěžové nádrže což ještě sníží stabilitu lodi a zhorší situaci, před kterou varuje předchozí kapitán. „Upozorňoval jsem, že po rekonstrukci, kdy byly přidány další kajuty na několika palubách, je loď přetížená.

Odpověděli mi, že mám mlčet nebo mě vyhodí,“ řekne později. Aby ušetřil čas volí Lee Joon-seok kratší, ale rizikovější trasu, která ušetří dvouhodinovou zajížďku bezpečnějšími vodami.

A aby toho nebylo málo, rozhodne se po překonání náročného úseku předat řízení třetí důstojníci, protože si potřebuje odpočinout.

„Zůsťante!“ řekne kapitán a zdrhne

Souběh okolností vede ke katastrofě. Když totiž méně zkušená Park Han-kyul udělá chybu a kormidelník Cho Joon-ki na její pokyn zatočí příliš rychle, loď změnu směru nevybere a převrátí se.

Je nepochopitelné, že posádka v tu chvíli nařídí pasažérům, aby zůstali ve svých kajutách. A co je ještě nepochopitelnější, opakuje to i poté, co voda začne kajuty zaplavovat a je jasné, že loď půjde brzy ke dnu.

Kdo poslechne – a korejští studenti většinou autority poslechnou – ten zemře. Plavidlo se totiž převrátí velmi rychle a uvězní všechny, kteří zaváhali.

Zachrání se jen ti, kdo navzdory pokynům kajuty opustí, zamíří nakloněnými chodbami nahoru a dostanou ven, nebo skočí do vody. Ti, kdo si jen obléknou záchranné vesty a poslušně čekají v kajutách, nemají šanci přežít.

V jedné kajutě najdou později potápěči 48 mrtvých dívek, všechny s navlečenými vestami. Dalším paradoxem je, že tísňové volání, na jehož základě vyráží záchranná služba, nepřichází od posádky. Záchranáře alarmuje student Choi Duk-ha, který však sám zemře.

Aby toho zlého nebylo málo, kapitán a jeho zástupci jsou první, kdo loď opustí, když dorazí záchrana. Ač je brzy trajekt obklopen rybářskými bárkami, v okamžiku kdy se loď obrací dnem vzhůru, není už šance nikoho zachránit.

Záchranáři jen čekají

Bilance je děsivá. Zachránit se podaří pouze 173 lidí. Kapitán Lee Joon-seok je odsouzen za vraždu a porušení námořního práva opuštěním lodi v nesnázích na 36 let vězení. Vysoké tresty si od soudu odnesou také další členové posádky.

Kritiky se ovšem v soudní síni dočká i pobřežní stráž. „Ven z lodi nám pomáhali spíš rybáři, členové pobřežní stráž na loď nešli. Jen čekali ve člunech až se k nim dostaneme,“ vypoví jedna ze zachráněných dívek.