Doslova hltá spis císařského vyslance Ogiera de Busbecqa  o cestě do Konstantinopole, vydaný v roce 1562. „Kéž bych někdy mohl spatřit to město,“ zasní se 15letý Václav Vratislav z Mitrovic, když dočte poslední stránku.

Šlechtic Václav Vratislav z Mitrovic (1576–1635) netuší, že se mu sen brzy splní.

„Léta páně 1591 byl jsem já dán za pachole komorní panu Fridrichu Krekvicovi, který od Jeho Milosti císařské za posla k sultánovi do Konstantinopole s prezentem poslán,“ zapisuje si Václav. K účasti na výpravě mu pomohou přímluvy jeho strýců purkrabích.

Ocitá se tak mezi členy poselstva, které má sultánovi Muradovi III. (1546–1595) doručit dary od císaře Rudolfa II. (1552–1612). Jedině tak snad bude zachován mír s Osmanskou říší…

V mdlobách na řetězu

Výprava, která má asi 50 členů vyráží z Vídně 1. října 1591. Po 55 dnech konečně dorazí do Konstantinopole. Sultán je z darů nadšený. Jenže jeho velkovezír má na Habsburky vztek. Provokuje šarvátky. „Jste zrádce,“ obviňuje vůdce výpravy.

Nadějím na mír je konec. Delegaci, ubytovanou v jednom z konstantinopolských hostinců, přepadne osmanské vojsko. Všechny bez milosti spoutají řetězy. Václav tehdy leží v posteli s úplavicí.

„Pachole může se vyhojiti, nechme ho tu, až se zase navrátíme, dáme ho pod zámek sultánovi,“ šuškají si vojáci, když ho najdou. „Ne, chci snášet všechno s ostatními,“ prohlašuje hrdinně Václav. Ve chvíli, kdy ho ale připoutávají na řetěz, upadne do mdlob.

Trestají ho karabáčem

Pevnost Anadoluhisari a její Černá věž. Nejhorší turecké vězení. Zesláblý Václav klesá k zemi. Turek bere hůl a bije ho. Dostane na den dva bochníky chleba a vodu, ale nic nevezme do úst.

„Ani druhý den jsem nic jísti ani píti nechtěl a nemohl, nýbrž Boha prosil, aby mne skrze smrt z té bídy vytrhnouti ráčil,“ líčí ve svých vzpomínkách. Později na příkaz tureckých žalářníků vymění temnou kobku za přikování k veslům na galéře.

Na rukou mu praskají puchýře. Když si dozorci všimnou, že polevil v tempu, sešvihají ho karabáčem. Propuštění se zubožení diplomaté, včetně Václava, dočkají až během vlády nového sultána Mehmeda III. (1566–1603).

Když se roku 1599 Václav Vratislav z Mitrovic konečně dostává domů, trvá mu čtyři roky, než vzpamatuje a sepíše své zážitky.