Řeka Tigris se zbarví doruda od krve zabitých obyvatel Bagdádu a dočerna od inkoustu vzácných svazků, které do ní naházeli mongolští nájezdníci. Z kožených desek knih si prý dokonce vyrábějí sandále.
Jedno z center vědění středověkého světa skončí v troskách a o život přijde možná až milion lidí.
„Chalífa Mustasim slyšel zprávy o mongolském postupu, ale byl si jistý, že v případě nutnosti celý muslimský svět povstane a ochrání svého vládce,“ informuje nás současná americká historička Kallie Szczepanski.
Arabský vládce tak namísto toho, aby svolal co nejvíce vojáků a dal co nejrychleji opravit hradby Bagdádu – jak mu radili jeho generálové – raději vsadil na svého rádce al-Alkamziho, který jej dokola patolízalsky ujišťoval o dostatečné síle a připravenosti obránců města.
Těch bylo v tu chvíli ovšem pouze kolem 50 tisíc, tedy asi třetina toho, co se k nim mezitím blíží.
Zoufalý protiútok
V polovině ledna roku 1258 se Mongolové dostanou na dohled od Bagdádu. Chán Hulegu chytře rozdělí své vojsko na dvě části, přičemž jedna se utáboří na východním a druhá na západním břehu Tigrisu – město tak má obležené z obou stran.
Chalífa Mustasim se ještě pokusí nebezpečí odrazit a proti Mongolům pošle 20 tisíc jezdců. Útok narychlo shromážděných a nepříliš dobře vybavených arabských pluků ale nesplní kýžený cíl.
Naopak, Mongolům se podaří zničit několik hrází na řece, čímž vyslaným nepřátelským jezdcům odříznou ústupovou cestu za hradby. Toho dne je prolito hodně muslimské krve.
Neúspěšná jednání
Mustasimovi dochází, že se ocitl v pasti. Pokusí se tedy s nepřítelem vyjednávat. Hulegu překvapivě souhlasí a nechá do svého tábora vstoupit chalífovým vyjednavačům.
„Zabijte je,“ rozkáže ale bez rozmyslu svým lidem, jakmile se Mustasimovy lidé ocitnou v táboře. „Já se pokusím s nimi vyjednat mír,“ ozve se vezír al-Alkamzi a neohroženě vyrazí vstříc k nepříteli.
Naděje chalífy i všech obyvatel města se v tu chvíli upínají k jeho schopnostem. On ale nejde vyjednat mír, nýbrž sleduje jen vlastní prospěch.
„Údajně doufal, že vymění svou zradu za chalífův trůn pod Mongoly,“ píše americký vojenský historik Paul K. Davis. To se ale vezír přepočítal, neboť chán nemíní dávat zrádcům důležité funkce.
Dílo zkázy
Několik týdnů Mongolové bombardují bagdádské hradby vším, co mají po ruce. Dne 6. února pak zahájí frontální útok. Poté, co se zmocní východní hradby, Hulegu zastaví útok a opět pošle chalífovi nabídku bezpodmínečné kapitulace za ušetření životů.
Mustasim ví, že je vše ztraceno a nabídku přijme. Jakmile ale muslimové odhodí zbraně, Mongolové se pustí do bezbřehého běsnění.
„Jenom mistr by dokázal popsat ty výjevy zkázy… Ženy a děti vyšly z domů, držíce v rukách Korán a žádajíce o své životy, a byly chladně pobity.
Jemné dívky vytříbené výchovy, které si sotva dokázaly představit, že by se kdy jenom prolnuly s veřejností, byly vyvlečeny na ulici, znásilněny a ponechány na smrt,“ popisuje Chughtai.
Pověrčiví vrazi
Útočníci zavraždí všechny, kdo se jim dostanou do rukou – muže, ženy i děti. „Počet zabitých muslimů není známý, ale odhady se pohybují od 80 tisíc do milionu,“ předkládá Davis.
O život přijde i chalífa a jeho synové, které Mongolové zabalí do koberců a udupou koňmi. Zabalili je proto, že věří, že když by prolili královskou krev do půdy, mohli by tím spustit nějaké přírodní neštěstí.
Vedle toho poboří mešity, paláce a útokem vezmou i knihovny včetně té největší, známé jako Dům moudrosti. Zničením Bagdádu Mongolové ukončí tzv. zlatý věk islámu, tedy období kulturního rozkvětu arabského světa.