Přemyslovský panovník funkci mečníka využívá v 11. století během církevních svátků, při korunovaci a dalších slavnostních příležitostech. Jde o velmi prestižní úřad, který mohl vykonávat zahraniční host schválený přemyslovskou radou kmetů.

Nese meč před panovníkem v procesích. „Meč symbolizoval světskou moc vládce a přítomnost mečníka sloužila ke zvýraznění panovnického majestátu,“ popisuje Doležalová. Svěření úkolu cizinci znamená potvrzení dobrých vztahů s touto zemí.

Polský kněžic Boleslav, pozdější kníže Boleslav III. Křivoústý (1085–1138) opatruje meč při oslavách vánočních svátků roku 1099 v Žatci.

Akci si zopakuje

Kosmas tvrdí, že Břetislav za svoji službu dostával „každoročně vždy sto hřiven stříbra a deset hřiven zlata.“ „Sám Boleslav III. Křivoústý si roli mečníka zopakoval roku 1135 na sněmu v Merseburku, kde tuto čestnou službu

vykonával také pro císaře Lothara III.,“ uvádí současný historik Jan Zelenka. Čestnou úlohu tak plnil i ve vztahu ke Svaté říší římské.

Svolává vojsko i soud

Součástí knížecí suity se maršálek stává v polovině 12. století (cca rok 1146).

„Druhou nejvýznamnější hodností byl patrně maršálek, čemuž nasvědčuje případ číšníka Dluhomila (rok 1177‒pozn.red.), jenž se stal maršálkem poté, co dosavadní maršálek získal hodnost komorníka,“ píše Doležalová.

Každodenní rutina se točí hlavně kolem správy knížecích a později královských stájí, pravomocí ale má mnohem více. Především získává právo svolat zemskou hotovost, vojsko a vést ho do boje. Také soudí členy dvora.

Překročí svoje pravomoci

Prvním mužem, který v roce 1255 vyniká z dlouhé řady jmen maršálků, je Vok I. z Rožmberka (†1262). Po boku českého krále Přemysla Otakara II. (1233‒1278) se roku 1260 účastní bitvy u Kressenbrunnu. Na počátku 14. století se maršálky stávají dědičně páni z Lipé.

Jindřich z Lipé (1275–1329) si ale kompetence vyloží po svém.

Klidně na svůj dvůr svolává i soudní shromáždění, což tehdy může udělat jedině král.