Evropou v těchto dnech otřásá uprchlická krize. Ponechme stranou hodnocení současné situace a pojďme si připomenout největší a nejvýznamnější migrační vlny v dějinách.

Migrace je stará jako lidstvo samotné a jak Vás přesvědčíme v následujícím přehledu, vždy měla zcela zásadní vliv na další historický vývoj.

1. Biblický Exodus: Zachránil uprchlíky Boží zázrak?

„I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc. Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po souši, a vody jim byly jako zeď, po pravé i po levé straně,“ dočítáme se v starozákonní knize Exodus. Legendární útěk Židů vedených prorokem Mojžíšem z egyptského zajetí, jenž se odehrál asi ve 13. století př. n. l., bývá považován za nejstarší velkou migrační vlnu historie. K odchodu do vysněné „Země zaslíbené“ měl Hebrejcům dopomoci Boží zázrak, který přinutil divoké vody Rudého moře, aby se rozestoupily a umožnil jim tak bezpečný průchod na druhý břeh. Židovský národ díky tomu dosáhl vytoužené svobody a poprvé se usadil na území současného Izraele. Ať už k této události někdy došlo či nikoli, v následujících staletích výrazně inspiruje mnoho jiných utečenců a stane se symbolem přechodu ze špatné minulosti vstříc zářivé budoucnosti.

2. Stěhování národů: Přivedlo Čechy do střední Evropy!

K asi nejrozsáhlejší migrační vlně všech dob, která trvale přeměnila mapu Evropy a severní Afriky došlo na přelomu starověku a středověku a v odborné literatuře se pro ni vžil název „stěhování národů“. Způsobily ji především kořistnické nájezdy kočovných barbarských kmenů na rozpadající se římskou říši. Výraznou roli ovšem sehrál také prudký nárůst evropského obyvatelstva, klimatické změny a přeměna dosavadního způsobu života. Během několik staletí trvajícího procesu byly položeny základy mnoha dodnes existujících států. V rámci této masové migrace zároveň přišly do střední Evropy západoslovanské kmeny, z nichž se později zformoval současný český národ. Pro antickou civilizaci nicméně znamenalo stěhování národů nenávratný zánik.

3. Pád byzantské říše: Urychlí nástup renesance!

„Držte pozice!“ volá byzantský vládce Konstantin XI. Dragases (1404–1453), když v tom okamžiku se v průrvách kdysi majestátních hradeb objevují světla pochodní osmanských pluků. Zoufalý císař se naposledy ohlíží na ruiny svého města, strhává si odznaky panovnické moci a s mečem v ruce vyráží vpřed mnohonásobné přesile… Dobytí Konstantinopole osmanskými Turky v roce 1453 vyvolá rozsáhlou emigraci byzantských učenců do západních zemí, zejména do oblasti současné Itálie. Tito vzdělanci s sebou přinášejí znalost řečtiny a starověké filozofie a kultury, o níž dosavadní středověká společnost v Evropě měla jen matné povědomí.  Uprchlí intelektuálové tak nemalou měrou přispějí ke zrodu renesance.

4. Vyhnání Židů a muslimů ze Španělska: Král ožebračí vlastní zemi!

Sjednocení Španělska v závěru 15. století není dobrou zprávou pro každého. Katoličtí králové nové říše Ferdinand Aragonský (1452–1516) a Isabela Kastilská (1451–1504) usilují o to, aby jejich víru vyznávali všichni poddaní. Zakládají proto nechvalně proslulou španělskou inkvizici, která má spadeno hlavně na tamní Židy a muslimy. Rozjíždí se série zatýkání, mučení a poprav! Ta vyvrcholí na jaře 1492 vypovězením všech Židů z Pyrenejského poloostrova. Zemi tak naráz opustí několik set tisíc lidí! Útočiště nalézají např. v Osmanské říši, kde je sultán Bajezid II. (1447–1512) přijme s otevřenou náručí. Moc dobře si uvědomuje, jak mu tato ekonomicky velmi silná skupina obyvatelstva může být prospěšná. „Je vskutku bláhové nazývat Ferdinanda moudrým vládcem,“ prohlásí sultán. „Toho, který ožebračil svou vlastní zemi a obohatil tu mou!“ Tento názor sdílejí i dnešní historici. Ani zkonfiskovaný majetek nevyváží ztrátu, kterou si Španělé Ediktem o vyhnání způsobí!

5. Osídlování Nového světa: Zapříčinil ho hlad, nežádoucí víra i touha po bohatství!

Objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem (1451–1506) v říjnu 1492 odstartuje mohutná migrace evropských obyvatel na nový kontinent. Kromě odvážných dobrodruhů a chamtivých kolonizátorů, se jedná třeba také o příslušníky v Evropě nežádoucích náboženských skupin, kteří za oceánem hledají bezpečné místo pro praktikování své víry. Jindy mají hromadné stěhování na svědomí tragické události, jako např. velký hladomor v Irsku v polovině 19. století, v jehož průběhu odejdou do USA asi 2 miliony Irů! Příchod řady schopných a statečných lidí postupně učiní ze Spojených států nejvyspělejší velmoc světa. Původní indiánské obyvatelstvo je však na druhé straně jeho vinou téměř vyhlazeno!

6. Odchod protestantů z Čech za třicetileté války: Prchne i Učitel národů!

Nastoupení mušketýři se pozvolna shlukují do bojových formací. „Spolehněte se na Boha a udeřte!“ dodává katolickým generálům sebevědomí italský karmelitánský mnich Dominik à Jesu Maria (1559–1630). Jednu z nejvýznamnějších migračních vln, jež se odehraje na našem území má na svědomí třicetiletá válka. Vítězství katolických vojsk habsburského císaře Ferdinanda II. (1578–1637) v bitvě na Bílé hoře, přiměje české protestantské stavy po roce 1620 k útěku, převážně do Nizozemí, Švédska a německy mluvících zemí. Z Českého království tak odchází nezanedbatelné množství umělců a vzdělanců, např. barokní malíř Karel Škréta (1610–1674) či filozof a spisovatel Jan Amos Komenský (1592–1670)!

7. Druhá světová válka: Vyžene z domovů 60 milionů lidí!

Nejkolosálnější pohyb globální populace vyvolá pochopitelně v letech 1939 až 1945 druhá světová válka. Podle nejpesimističtějších odhadů muselo opustit svůj domov na 60 milionů obyvatel! Balit kufry jsou donuceni především Židé, pro něž je úprk za hranice často jedinou možností, jak neskončit v plynové komoře. Ze slavných osobností, jež v tomto období změní adresu, můžeme zmínit německého fyzika Alberta Einsteina (1879–1955), pražského novináře Egona Erwina Kische (1885–1948), spisovatele Ericha Maria Remarqua (1898–1970) nebo českého herce Jana Wericha (1905–1980).