Pořádně se obleč, jinak budeš nemocný! Z mojí sklenice nepij, ať se nenakazíš! Nediv se, že jsi každou chvíli nachlazený, když jíš tak málo vitamínů… Podobné hlášky dobře známe. Co mají společného? Všechny jsou špatně!

Nachlazení patří k nejčastějším infekčním onemocněním na světě. Téměř každého z nás dvakrát až třikrát za rok přepadne a neexistuje proti němu žádný lék! Musíme se zkrátka vypořádat s příznaky – rýmou, ucpaným nosem, škrábáním v krku či bolestí hlavy.

Zaručených rad ohledně nachlazení ovšem existuje celá hromada. Kterým raději nevěřit?

1/

Bez čepice ani krok!

MÝTUS: Nachlazení vzniká z chladu

„Nechoď ven s mokrými vlasy, nastydneš!“ „Venku je zima, tak si vezmi čepici, ať nejsi nemocný.“ Tyto rady jsou klasikou a zní docela logicky. Ve skutečnosti je to ale s původem nachlazení trochu složitější…

Nachlazení má své jméno vlastně omylem. Rozhodně ho nechytíme tím, že vyjdeme ven málo oblečení – způsobují ho viry, podobně jako chřipku.

Virů odpovědných za nachlazení existuje asi 200 druhů, proto si také těžko získáváme imunitu a nemoc na nás skáče pořád dokola.

Nakazíme se klasickou kapénkovou cestou, tedy když vdechneme kapičku tekutiny či hlenu, která číhající virus ukrývá. Což se nám může stát kdykoliv, v bundě i v tričku!

Proč jsou tedy lidé častěji nachlazení skutečně v zemních měsících? |Nejspíš proto, že viry mají nízké teploty zkrátka raději. Déle v nich přežijí a rychleji se množí.

A imunitní systém je naopak v mrazu pomalejší, takže když už se vám virus dostane do nosu, snadno se tam uchytí.

2/

Vypoťte se!

MÝTUS: Odvedením potu z těla se uzdravíme dříve

Dát si ručník přes hlavu a naklonit se nad hrnec horké vody. Nebo si lehnout pořádně navlečený do postele. A odvážlivci se dokonce vydají i do sauny! Prostě se vypotíme a celé nachlazení bude pryč! Bohužel nebude…

Vypocení z nemoci je starou babskou radou. A máme možná pocit, že to funguje, protože se pak skutečně cítíme lépe. Vyloučením většího množství potu se tělo ochladí a klesne tak teplota, v sauně nebo nad horkou párou se nám zas uvolní i ucpaný nos.

Neexistuje však žádný vědecký důkaz o tom, že by vypocení dokázalo nachlazení vyléčit! Ani že by se tak zkrátila doba nemoci.

V roce 2017 provedou vědci z Velké Británie experiment na téměř 400 dobrovolnících s nachlazením. Podstupují různé techniky pocení, ovšem na životnost virů žádný z nich efekt nemá!

Naopak to někdy může uškodit – kvůli pocení je naše tělo dehydratované a je na tom pak ještě hůř.

3/

Silnější vyhrává?

MÝTUS: Lidé se slabou imunitou jsou nachlazení častěji

„Ach jo, už jsem zase nemocný!“ „Asi máš špatnou imunitu, musíš s tím něco udělat, třeba se otužovat… !“ Ale pomůže to? Bohužel pokud jde o nachlazení, tak vás ani železný imunitní systém neochrání!

Viry nachlazení, které vám pendlují kolem nosu, nějaká imunita příliš nezajímá. Mnoho výzkumů již dokázalo, že lidé se silným imunitním systémem jsou náchylní k nachlazení úplně stejně jako ti, kteří jsou na tom s imunitou podstatně hůř.

Když vědci při jednom experimentu aplikují lidem virus přímo k nosu, nakazí se 95 % z nich! Příznaky se tedy neprojeví u všech, dokonce u větší části osob viry projdou bez povšimnutí. Jsou to ti odolnější? Ani to se nepotvrdí!

Naopak spíš platí, že kdo má silnou imunitu, ten reaguje na viry intenzivněji a příznaky může mít silnější.

4/

Spásné céčko

MÝTUS: Před nachlazením nám ochrání vitamín C

Jakmile udeří mrazy, ládujeme se mandarinkami a pomeranči. S dostatkem vitamínu C na nás přeci žádné nemoci nepřijdou! A kdo už je nemocný, měl by si dát ovoce ještě desetkrát tolik. Proč ne, ovšem přeceňovat bychom vitamíny zase neměli.

S teorií, že vitamín C chrání před nachlazením, ale i řadou dalších nemocí včetně rakoviny, přichází už 70. letech 20. století slavný chemik a držitel Nobelovy ceny Linus Pauling (1901-1994). A není proč nevěřit, i když žádné skutečné důkazy k tomu nemá.

Mají už je vědci dnes? Bohužel nikoliv! Odborníci opakovaně zkoumají tisíce lidí, užívajících či neužívajících pravidelně vitamín C, všichni však v případě přítomností virů podléhají nemoci podobně.

Možná mohou extra porce vitamínů jen trochu zkrátit dobu trvání příznaků, pokud už nemocní jste.

5/

Hlavně nelíbat!

MÝTUS: Ústy se snadno nakazíme

„Dnes ti dám jen pusu na tvář, ať to ode mne nechytíš.“ Nachlazený člověk se od intimností raději drží dál. A podobné je to s pitím ze společné sklenice. Co se stane tomu, kdo od nemocného ochutná? Překvapivě nejspíš nic!

Viry, které jsou zodpovědné za nachlazení, se většinou do těla dostávají nosem. Riziko přenosu ústy je mnohem menší, podle studie z lékařské univerzity ve Wisconsinu dokonce až 8000x!

Vědci k tomu dojdou už v roce 1984, při výzkumu v příležitosti svátku svatého Valentýna. Minutu a půl se líbá šestnáct skupin dobrovolníků, z nichž je vždy jeden nakažený nachlazením. K přenosu viru nakonec dojde jen u jednoho z nich! A to možná jen díky tom, že se účastníci při líbání dotýkali nosem.

6/

Jen ať z toho není chřipka…

MÝTUS: Nachlazení a chřipka jsou téměř to stejné

„Je to jen nachlazení, nebo už chřipka?“ Řada lidí hází oboje do jednoho pytle. Chřipka se někdy považuje za „silné nachlazení“, nebo by se z něj snad mohla vyvinout, pokud ho přecházíme. Je to ale úplně jinak!

I když příznaky nachlazení a chřipky mohou být podobné, jde o dvě odlišná onemocnění! Chřipka mívá nejen závažnější průběh (doprovází ji horečka, bolesti svalů a kloubů…) a většinou tvá déle, ale také je způsobena jinými viry.

Stojí za ní výhradně chřipkové viry (influenza), zatímco u nachlazení je jich být mnohem víc (rhinoviry, parainfluenza viry či sezónní koronaviry).

Chřipka navíc může být nebezpečná pro starší osoby či malé děti a při těžkém průběhu končí i smrtí. Nachlazení, naštěstí, většinou dramatické nebývá.

7/

Žádné mléko!

MÝTUS: Mléčné výrobky způsobují zahlenění

Nachlazení je onemocnění horních cest dýchacích. A právě v nich se tehdy tvoří kvanta nepříjemného hlenu. Nezhoršujme to tedy potravinami, které hlen ještě přidělávají! Co k nim patří? Odedávna se říká, že mléko…

„Mléko vám ucpe hlavu,“ tvrdí židovský lékař Maimonides (1138-1204) už v dávném středověku. Při léčbě astmatu označuje potraviny, které by mohly průběh onemocnění zhoršit, k nim řadí i sýry a veškeré mléčné výrobky.

S názorem ostatně není první, mléko se zahleněním spojují už texty staré čínské medicíny. Postupně tedy zakoření silný mýtus, který však nemá žádné vědecké opodstatnění!

Když výzkumníci při experimentech dávají některým astmatikům pít denně mléko a jiným pouze placebo, s tvorbou hlenu jsou na tom všichni stejně.

Mléko možná jen při kontaktu se slinami vytváří dojem jakési vazké hmoty, a proto můžeme mít pocit, že nám něco „sedí v krku“. Nic víc na svědomí nemá!