Některé vůně našeho světa si prostě s ničím nespleteme. Čím to je? Za jejich vznikem stojí stále stejný recept, ať už přírody, nebo chemie.
Odhalte s námi ta nejběžnější voňavá kouzla!
1/
Je to ve vzduchu
VŮNĚ DEŠTĚ
Nejvíc je to cítit, když prší v létě. Chladné kapky dopadající na prohřátou zem přinášejí nejen pocit osvěžení, ale hlavně tu zvláštní vůni.
Jmenuje se petrichor (z řeckého petra – kámen a ichor – krev bohů) a oproti letní atmosféře její původ zrovna romantický není. Způsobují ji aktinobakterie, které rozkládají hnijící organismy v půdě, a uvolňují při tom alkohol geosmin. A právě ten je za petrichor odpovědný!
Aktibakterie pracují pořád, ovšem právě při dešti se geosmin z půdy dostává do vzduchu. A vzduchem se různě šíří, proto můžeme i ve vzdálenějších oblastech poznat, že se blíží déšť.

2/
Chlor je v tom nevinně!
VŮNĚ BAZÉNU
Někdo tu vůni miluje, jiný kvůli ní ani nechodí plavat. Přisuzujeme ji chloru, který se přidává do vody kvůli ničení bakterií.
Tak jednoduché to však není! Chlor v kontaktu s vodou uvolňuje kyselinu chlornou, která reaguje s amoniakem a teprve tak vytváří různé aromatické sloučeniny (nejvýraznější je trichloramin).
Kde se však bere onen amoniak? Ten pochází hlavně z potu či tělesných olejů plavců. A protože bakterie z těchto látek zabíjí právě chlor, vzniká tu tak trochu paradox.
Čím víc přidají provozovatelé bazénů chloru, tím by mělo vzniknout méně „chlorového“ zápachu! Pomáhá i to, že se návštěvníci před plaváním sprchují.
3/
Mikroskopická laboratoř
VŮNĚ MOŘE
Že se koupete v moři, a ne v jezeře, poznáte i poslepu. A to nejen díky slané chuti či šumění vln. Moře má zkrátka svoji vůni, která se jen tak něčemu nepodobá!
Stojí za ní mořský plankton, tedy společenství ve vodě žijících mikroskopických organismů, který vytváří látku zvanou dimethylsulfoniopropionát (DMSP).
Ten pak bakterie převádí na dimethylsulfid (DMS), který se vyrábí i uměle a používá jako potravinářské aroma.
Vůně takovýchto produktů je pak jemně rybí, mírně slaná, možná v ní ucítíte i závan svěžího vzduchu. Zkrátka vůně moře!
4/
Jsem v ohrožení!
VŮNĚ POSEKANÉ TRÁVY
Každý majitel zahrady touží po dokonale posečeném trávníku. Jen trávě se sekání nelíbí ani trochu! Po odříznutí částí stébel jsou na koncích čerstvé rány, které mohou být stejně jako rány u lidí rychle infikovány nebezpečnými bakteriemi.
Naštěstí se tráva dokáže bránit! Jakmile přes ni přejede sekačka, začnou se z poraněných zelených stébel uvolňovat těkavé látky. Ty hned aktivují obranu proti houbám a bakteriím a také jsou velmi aromatické. Proto čerstvě posekaná tráva tak neodolatelně voní!

5/
Sladké čtení
VŮNĚ STARÝCH KNIH
I v digitálním světě stále nedáte dopustit na opravdovou knihu vonící papírem? Pokud máte nejraději ty staré, ze kterých dýchá jedinečnost a historie, možná vás přitahuje vůně látky zvané lignin. Jedné z hlavních složek celulózy používané k výrobě papíru.
Lignin se z knih uvolňuje, když stárnou, a proto cítíme hned při vstupu do antikvariátu ten zvláštní závan. Odborně se mu říká biblichor.
Pokaždé však může být trochu jiný, neboť podle materiálu či techniky výroby se mohou z papíru uvolňovat i jiné sloučeniny. Třeba vanilin, toluen či ethylbenzen, díky niž staré knihy voní i jemně sladce.

6/
Dejte to na slunce!
VŮNĚ USUŠENÉHO PRÁDLA
Někteří nedají dopustit na sušičku, jiní věší raději venku na šňůře. Zvlášť, když svítí slunce, protože pak všechno oblečení tak nádherně voní! Čím to ale je, když sluneční záření samo o sobě žádnou vůni nemá?
Před pár lety zkoušejí experiment s vypranými ručníky vědci z Kodaně. Část jich dají uschnout na slunce, některé do stínu a zbytek do místnosti.
Ač byly všechny ručníky vyprány jen v čisté vodě, ty ze slunce přeci jen voní nejlépe, přičemž chemická analýza pachů nalezne vonné aldehydy a ketony. A ty vznikají z chemických reakcí, které vyvolává UV záření!
Díky těmto látkách (pokud tedy nejsme zrovna ve městě), voní i celé venkovní plochy.