Ignoroval rozkazy nadřízených, pálil příkazy ke špatnému zacházení se zajatci a díky nekonvenčnímu přístupu slavil jeden triumf za druhým.
Jmenoval se Erwin Rommel (1891–1944), ale celý svět mu přezdíval Pouštní liška. Během tažení Francií roku 1940 se rozhodl pro taktiku rychlých přesunů. O poloze jeho divize mohl nepřítel vždy jen spekulovat.
Ne nadarmo se jí říkalo „Divize duchů“ (Gespensterdivision). Stejně neohroženě a na první pohled zbrkle se vrhal do bojů jako velitel Afrikakorpsu při krvavých střetech o severní Afriku. Za každým jeho krokem ale stál dokonale promyšlený plán.
Rommel však nezemřel na bitevním poli. Na jeho osobu padlo podezření ze spoluúčasti na nevydařeném atentátu na vůdce ze dne 20. července 1944. Aby ochránil rodinu, přijal krajní řešení. Spolknutím kyanidové kapsle spáchal 14. října 1944 sebevraždu.
Přátelé mu říkali Ike. Narodil se do německo-americké rodiny. Silně věřící matka se dala ke svědkům Jehovovým a jeho vojenskou kariéru vždy tvrdě odsuzovala.
Dwight David Eisenhower (1890–1969) neodstartoval kariéru ve vojenském mundúru, ale na trávníku fotbalových hřišť, ze kterého si odnesl několik pohárů. Sen o sportovní kariéře ukončilo až zranění. Dwight přijal volání armády.
Během první světové války se vypracoval na velitele tankové jednotky. Jako nejlepší student z ročníku dokončil roku 1926 velitelskou školu ve Forth Leavenworth v Kansasu.
I díky ní se během druhé světové války vyznamenal jako první muž operace Overlord neboli vylodění spojenců ze 6. června 1944. Získal si hluboký respekt, který mu v letech 1953 až 1961 dopomohl až na prezidentské křeslo USA.
Jméno jeho otce znělo jako slovní hříčka – Arthur MacArthur (1845–1912). Důležitější však je, že MacArthur starší byl americkým důstojníkem. Douglas MacArthur (1880–1964) se rozhodl vydat v jeho stopách.
Vždy patřil k nejlepším studentům a roku 1903 získal hodnost podporučíka ženijního vojska. Přes Filipíny, Panamu a službu v rodných USA se, již v prvoválečné Francii, propracoval na velitele 42. divize.
Jeho kariérní příběh mohl skončit v roce 1937. Rozhodl se totiž odejít do výslužby. Roku 1941 byl ale povolán zpět, a to rovnou do tichomořské vřavy druhé světové války. Vedl si dobře.
Úspěch slavil s taktikou „žabích skoků“ – lokací, kde bylo Japonců příliš, si nevšímal, a útočil na špatně chráněná zásobovací místa. Po konci války se i on pokusil prodrat do politiky. Na rozdíl od Dwighta Eisenhowera marně.
George Smith Patton (1885–1945) se jen zázrakem dostal na prestižní vojenskou akademii ve West Pointu. Trpěl totiž dyslexií a záchvaty vzteku. Vyhodit jej chtěli již z prvního ročníku. Už tehdy projevil svou houževnatost.
Ani tak by nikdo nehádal, že se z něj jednou stane generál armády Spojených států amerických, který osvobodí kromě jiného západ a jihozápad Čech. Brzy pochopil, že Američané nemají v druhé světové válce bez tanků šanci. Uspěl i jako stratég.
Zato v osobním styku bylo s Pattonem těžké pořízení. Neváhal křičet na své nadřízené a v polních nemocnicích vojákům nakaženým úplavicí pravidelně nadával do simulantů a některé dokonce fackoval! Druhou světovou válku přežil jen o pár měsíců.
21. prosince 1945 zemřel ochrnutý v nemocnici na následky automobilové nehody, při které se střetl s nákladním autem.
V Anglii platí dodnes za jednoho z největších válečných hrdinů. Před velitelem Bernardem Lawem Montgomerym (1887–1976), kterému byl po válce udělen titul 1. vikomt z El Alamejnu, se muselo mít nacistické Německo na pozoru.
Svůj um předvedl hned poté, co se postavil do čela britské 8. armády v severní Africe. Němcům v bitvě u El Alamejnu dal co proto a nepřátelské jednotky vytlačil z Egypta a Libye až k Tunisu. Roku 1944 se dočkal povýšení na maršála.
Pod jeho taktovkou pochodovaly spojenci během vylodění v Normandii. Operace Market Garden, na které se významně podílel, sice vavříny nesklidila, ale reputaci si spravil brzy poté vpádem do severního Německa a Dánska.
