Nacisté se neštítili opravdu ničeho. Proto si pro šíření svých šílených světonázorů vybírali mnohdy opravdu nevšední metody. Jak fungovala tehdejší propaganda? A liší se vlastně od té dnešní?
1. Faleš ve jménu pravdy
Jak nejsnáze šířit fámy a lži? Tak, že je podložíte pravdou. Nacistická propaganda využívá toto obecné propagandistické pravidlo ve velkém. Pravdivými informacemi jednoduše zvyšuje svou vlastní důvěryhodnost.
Když tedy chce házet špínu na spojenecká vojska a v německých očích je znevážit, informuje o skutečných chybách, jichž se vojáci dopouštějí. Zpoždění zásobování nebo špatný úsudek spojeneckého velitele jen hraje nacistům do karet.
Pravdu v rámci propagandy ale nešíří jen mezi obyvateli Německa a okupovaných území, ale i mezi samotnými spojeneckými jednotkami.
Spojenci tak razí cestu otevřenosti a snaží se své vojáky informovat o všech úspěších, ale i neúspěších a uvádět propagandistická sdělení na pravou míru.
2. Vypočítavá hra na emoce
Propaganda nacistů je velmi sofistikovaná a ví přesně, kam zacílit. V první řadě se chce zaměřit na city. „Copak asi dělá tvá dívka za velkou louží?
Kdo ji utěšuje, když jsi tak dlouho pryč?“ Otázky, které kladou německé letáky, hrají Spojencům na emoce jako strach nebo žárlivost, a tak způsobují vnitřní rozklad armády.
3. Mi(ni)str propagandy
„Pravda je mnohokrát zopakovaná lež.“ Právě tuto myšlenku razí muž, který stojí za nacistickým ovlivňováním veřejného mínění – říšský ministr propagandy Joseph Goebbels (1897–1945).
Jeho metody jsou velmi účinné a nezadají si se současnými marketingovými génii. Goebbels bere v potaz složení i povahu cílové skupiny propagandy a trefuje se svými sděleními do černého.
4. Podívej, co můžeš mít!
Text sice funguje jako propaganda báječně, větší úspěch má ale přece jen odedávna obraz. Vždyť lidé, a především muži, kteří tvoří mezi bojovníky drtivou většinu, jsou orientovaní vizuálně.
Stačí jediný působivý obrázek z propagandistického letáku a v duši vojáka se něco pohne. Zjistí, že při pohledu na obnaženou dívku cítí touhu, která mu vrací vzpomínky na domov a chuť s válkou seknout.
Děsivé zobrazení bojů mu zase připomene, jak obrovský strach vlastně zažívá. Všechny tyto útoky na emoce v nepřátelích vyvolávají neklid a zasévají semínka neposlušnosti a pochybností.
5. Šťastný život v ghettu
Veřejné mínění chce mít německá propaganda plně v rukou a kvůli jeho ovládnutí sahá k té nejmodernější technice i nejoblíbenějším médiím. Film jako prostředek pro manipulaci využívá třetí říše obzvlášť ráda. Propagandistické snímky se točí i v Terezíně.
Od roku 1942 až do konce války zde vznikají filmy, které mají popřít zprávy o hrůzách páchaných na Židech.
Zinscenované reportáže o židovských rodinách, které po příjezdu do terezínského ghetta čeká šťastný a poklidný život, mají vyvracet pravdu o nacistických zvěrstvech především v zahraničí. Smutné však je, že všichni účinkující putují následně na smrt do Osvětimi.
