Lidé vždy věřili, že náš svět sdílí další inteligentní bytosti, často záhadné a s magickými vlastnostmi. Ale odkud se tyto myšlenky vzaly?
Vysvětlení existence legendárních bytostí je mnohdy překvapující a docela jednoduché.
Mágové z ledového království
Na skotském souostroví Orkneje se tradují příběhy o tajuplných bytostech zvaných finfolk. Jsou to zlí obojživelníci, čarodějové a čarodějnice, kteří se mohou proměnit třeba ve zvíře.
Číhají při březích ostrovů na loďkách a unášejí nepozorné lidi do svých podmořských slují.
Badatelé jsou přesvědčeni, že finfolk byly ve skutečnosti Inuité, kteří připlouvali na ledovcích na východ a na jih a v lidových bájích obyvatel Orknejí se proměnili v legendární čaroděje.
Skřítkománie kvete dál
Islandské pověsti jsou opředeny skřítky. Skřítci sice existují v mnoha evropských kulturách, ale podle odborníků měli velký význam hlavně pro první kolonisty Islandu, kteří našli ostrov pustý. Stali se tak původními obyvateli ostrova a to se jim nelíbilo.
Ve středověku jsou velmi populární dobyvatelé nových území, kteří se musejí hrdinně utkat s domorodci. A tak vznikají pověsti, že lidé při osídlení Islandu pokořili na ostrově alespoň skřítky.
Netvor s býčí hlavou
V dávných dobách si lidé těžko uměli vysvětlit řadu přírodních jevů jako zemětřesení nebo vlny tsunami. A tak si vytvářely legendy.
V řecké mytologii je Mínotauros nebezpečná bestie s lidským tělem a býčí hlavou, která žije v obrovském labyrintu pod zemí. Ve starších verzích mýtu u Mínojců na Krétě se ale detailní podoba netvora vůbec neobjevuje.
Netvor je uvězněn v podzemí ve velkém labyrintu a jeho řev je tak silný, že způsobuje záchvěvy země. Mínojci si tak vysvětlovali náhlá zemětřesení, kterými Kréta trpěla.
Děti od ďábla
V pohádkách někdy víly nebo čerti unášejí děti a zanechají místo nich v rodinách vlastní potomky. Podvržení nezbedníci křičí, vydávají podivné zvuky, divně se pohybují a ani k vlastní matce nemají citové pouto.
Mnoho z těchto projevů jsou typické příznaky autismu, nemoci, charakteristické neschopností navazovat vztahy s lidmi a také poruchami v mluvené i neverbální komunikaci.
I dnes se lékaři někdy setkají s tím, že matky autistických dětí jsou přesvědčeni, že jim jejich vlastní dítě někdo ukradl.
Mumie ze solných dolů
Staří Řekové i Římané věřili, že odpudivé chlipné bytosti – napůl muži, napůl kozlové, žijí na nepřístupných místech.
Dělníci, kteří pracovali ve vápencových lomech na řeckých otrovech Paros a Chios, tu vykopávali fosílie, o kterých tvrdili, že vypadají jako bůh Pan nebo Silénos, mýtický veselý stařec. Oba byli podobni satyrům:
měli velké hlavy s nelidskými rysy, uši kozla, kopyta a rohy. V roce 2007 se našla mumie „solného muže“ v prastarém solném dole v Iránu. Sůl jeho tělesnou schránku zakonzervovala, ale byl silně zdeformovaný a podobal se antickým satyrům.
