Prastará egyptská civilizace je dodnes opředena mnoha mýty a legendami. V obecném povědomí tyto báje stále přetrvávají, přesto že věda již nalezla vysvětlení, která je vyvrací.

Mýtus: Egypťané vynalezli hieroglyfy

Řada lidí žije v představě, že hieroglyfické písmo pochází ze starého Egypta. Že egyptské hieroglyfy jsou jen ilustracemi, byli po léta přesvědčeni i badatelé, kteří po tajemstvích starého Egypta pátrali už ve středověku a v novověku.

Fakta: Primitivní hieroglyfy do Egypta přinesli nájezdníci z Asie. Stejně tak je mýtem, že hieroglyfy zobrazující například obrázky hadů měly nějakou souvislost s mystikou a magickými zaklínadly.

Přitom se jednalo o zcela obyčejné nápisy, třeba něco na způsob „Pozor, padá omítka.“

Až když při Napoleonově tažení do Egypta byla objevena tzv. Rossetská deska, otevřela se cesta k jejich rozluštění. Tu našel důstojník dělostřelectva Pierre-François-Xavier Bouchard (1771 – 1822) a deska obsahovala nápis kněze vyjadřující vděk roku 196 př. n.

l. králi Ptolemaiovi V. Epifanovi ve třech shodných verzích; ve dvou egyptských a v jednom řeckém překladu. Princip hieroglyfického písma pak ve dvacátých letech devatenáctého století rozluštil francouzský archeolog Jean-François Champollion (1790 – 1832).

Mýtus: Služebnictvo mrtvého faraóna bylo zabíjeno

Jeden z mýtů o Egyptě tvrdí, že služebnictvo faraóna bylo po jeho smrti zabíjeno, aby jej doprovodilo při poslední cestě. Skutečně se tak stalo, ale pouze u dvou faraónů z první dynastie.

Sluhové dalších králů se však mohli radovat, že v dalších letech se tento zvyk již nedodržoval. Lidský sklon určité věci zobecňovat však stál za tím, že pověra o pozabíjeném služebnictvu přetrvává dodnes. Faraóni však do jiných světů neodcházeli sami.

Doprovázely je figury a sochy, které v oněch vzdálených končinách měly obživnout.

Fakta: Ostatně o tom, jakým způsobem byli faraoni vypravováni na poslední cestu, toho víme celkem dost. V listopadu tomu bude 90 let, kdy anglický egyptolog Howard Carter (1874 – 1939) objevil v Údolí králů jednu neporušenou a nevykradenou hrobku.

Ta patřila mladému a tehdy ještě neznámému faraónovi 18. dynastie Tutanchamonovi. V ní se našlo na 3 500 předmětů, z nichž každý měl svůj význam.  Nechyběla zde postel i královský trůn, ale i toaletní potřeby nebo zbraně.

Důležitou roli zde hrála socha faraonova Ka, tedy jeho duše. Hrobka se měla co nejvíce podobat královskému paláci. I faraonova Ka zde měla mít vše, co potřebovala, včetně sošek služebnictva.

Mýtus: Kleopatra byla krasavice

Již William Shakespeare (1564 – 1616) ve své hře Antonius a Kleopatra popsal egyptskou panovnici jako nesmírně krásnou ženu.

Legendu o krasavici ještě více podpořil velkofilm, ve kterém královnu Kleopatru ztvárnila americká herečka Elizabeth Taylorová (1932 -2011).

Fakta: Na ženskou krásu jsou miliony názorů, ale Kleopatřina tvář by asi na první pohled zaujala jen málokoho. Podoba na římských mincích ukazuje, že Kleopatra měla velký nos, velmi vystouplou bradu a téměř žádné rty.

Je samozřejmě otázkou, zda zrovna na římské mince lze spoléhat. Zajímavý pokus o rekonstrukci Kleopatřiny tváře provedla britská egyptoložka Sally Ann Ashton. Ta vygenerovala Kleopatřin 3D obraz jehož výsledkem je hezká žena se smíšenými etnickými kořeny.

Takže jak je to tedy doopravdy? To se už jen stěží dozvíme. Řada Kleopatřiných vyobrazení byla totiž zničena, jiné sochy a portréty vznikly až dlouho po její smrti. Nicméně, nějaké kouzlo a šarm mít musela, když v jejích sítích uvízli i Julius Cesar (100 př.

n. l. – 44 př. n. l.) a Marcus Antonius (83 př. n. l. – 30 př. n. l.). Byla charismatická, chytrá a mocná. Dodnes je vnímána jako ztělesnění smyslnosti.

Mýtus: Pomoc od mimozemšťanů

Postavit pyramidu je přece nadlidský výkon, a tak Egypťanům museli pomáhat mimozemští pomocníci. Některé staroegyptské malby dokonce mimozemšťany znázorňují. Tato informace se i díky některým knižním publikacím poměrně silně usídlila v paměti mnoha lidí.

Fakta: Samozřejmě je to lež jako věž, kterou její šiřitelé chtějí jen na sebe strhnout pozornost a vydělat na lidské naivitě. Egyptské starověké inženýry by podobné výroky o ufonech nejspíše urazily.

Dlouho byli badatelé přesvědčeni, že dvouapůltunové balvany byly zvedány pomocí vnější rampy.

Některé nové teorie však hovoří o vnitřní rampě, a také o tom, že na pyramidě nepracovaly statisíce dělníků, ale stačily jich pouhé 4 000. Dělníci nejprve pro stavbu prvních 43 metrů měli použít vnější rampu.

Pak postavili rampu vnitřní, aby dostali kameny až na špici. Je možné, že se používaly obě metody. A že pyramidy stavěli třeba i Mayové? Je přece naprosto běžnou věcí, že různé kultury časem dospějí do stejné fáze vývoje. Ať se to týká filozofie, techniky či architektury…