3 velké ženy italské renesance: Válečnice v brnění i dcery neřesti

Jako bohyně války se tyčí na hradbách pevnosti Forli Kateřina Sforza. Konkurenční rod Orsiů jí zavraždil manžel a zajal její děti. Teď vyhrožuje, že je také zabije. Válečnice se však nezalekne.

Bez špetky studu si vyhrnuje sukni a nepřátelům ukazuje přirození se slovy: „Myslíte si snad, vy hlupáci, že si nemůžu udělat další?!“

Stojí modelem největším mistrům, ale nejsou to žádné křehké květinky. Když je zapotřebí, neváhají sáhnout po zbrani či jedu, zastoupit své manžele na poli diplomacie a získat to, co si zamanou.

O přesné identitě dam, které na svých obrazech zachytil Leonardo da Vinci, se dodnes spekuluje. La belle ferronnière by mohla být milánská vévodkyně Beatrice d´Este, další z významných dam italské renesance.

1. Otrávená synem

Dáma: Bianca Maria Visconti

Životní data: 1425–1468

Původ: nemanželská dcera milánského vévody

Charakteristika: schopná vládkyně

Štěští milánskému vévodovi Filippu Mariu Viscontimu (1392–1447) nepřeje. Nedaří se mu zplodit mužského dědice. Má ale dceru. Při pohledu na malou Biancu Marii se dme pýchou. Jak je mu podobná.

Je chytrá, stejně jako on miluje lov a divokou jízdu na koni. Ona bude jeho dědičkou.

Aby upevnil milánské državy, už v jejích šesti letech ji zasnubuje se skvělým válečníkem Francescem Sforzou (1401–1466), který momentálně působí v jeho službách. Itálií tehdy zmítají války mezi jednotlivými vévodstvími i měststkými státy.

Biancu Marii Visconti zachytil dobový malíř s prvorozeným synem jako Pannu Marii.

Takové spojenectví se zkrátka hodí… V roce 1441 Bianca Maria kráčí po boku Sforzy k oltáři. O 24 let starší muž je z ní nadšený. Brzy se ukáže, že kromě věrné manželky vyženil i ženu nesmírně schopnou a obratnou v politice či diplomacii.

Kdykoli je Francesco u vojska, Bianca Maria přejímá vládu nad milánským vévodstvím. „Do zbraně!“ neváhá navléknout brnění a vyhoupnout se do sedla koně, když její území napadají Benátčané.

Kateřina Sforza v roce 1484 úspěšně bránila Andělský hrad v Římě.

2. Potupená Borgii

Dáma: Kateřina Sforza

Životní data: asi 1462–1509

Původ: nemanželská dcera milánského vévody

Charakteristika: krutá mstitelka

„Je krásná,“ neubrání se povzdechu Sixtus IV. (1414–1484). Při pohledu do blankytně modrých očí Kateřiny Sforzy snad na okamžik zalituje, že jeho hlavu zdobí papežská tiára.

Nádherná dívka s loknami zlatých vlasů přichází do Říma, aby se stala manželkou papežova synovce Girolama Riaria (1443–1488), pána Imoly a Forli a velitele papežského vojska. Její rodinné štěstí však netrvá dlouho. „Prokletí Orsiové!

Já se pomstím!“ zalyká se Kateřina hněvem. 14. dubna 1488 konkurenční rod ve Forli zavraždil jejího manžela Girolama. Jeho skon ji promění v krutou mstitelku. Jakmile zlomí odpor ve Forli, příslušníci rodu Orsiů končí na popravišti.

„Dcera neřesti, dcera pekla,“ označuje řádící Kateřinu později v bule nový papež Alexandr IV. (1431–1503) z rodu Borgiů. Mnohem víc než její krvelačné tažení ho ale popouzí území, které dáma ovládá.

Rád by je získal pro svého syna. Cesare Borgia (1475–1507) vyráží proti hraběnce s mnohatisícovou armádou. Žena se v pevnosti ve Forli brání dlouho, ale marně. Jakmile padne zdejší citadela, Cesare ji navíc znásilní. „Pevnost hájila mnohem urputněji než ctnost,“ chlubí se pak před svými kumpány.

Biancu Cappello nemohou Florenťané vystát.

3. Čarodějnice z Benátek

Dáma: Bianca Cappello

Životní data: 1548–1587

Původ: příslušnice bohatého patricijského rodu z Benátek

Charakteristika: cílevědomá

Je chladné listopadové ráno roku 1563. Vody benátských kanálů halí mlžný opar. Jejich hladinu nyní rozráží jediný člun, mířící pryč od města. Dvojice mladých lidí na jeho palubě se neustále nervózné otáčí, zda je někdo nepronásleduje.

Bianca Cappello, dcera jedné z nejvznešenějších a nejbohatších benátských rodin, totiž prchá po boku prostého bankovního úředníka Pietra Buonaventuriho (+1572). Zamíří do Pietrovy rodné Florencie. Zde však události dostávají zcela nový spád.

Do Biancy se zakouká Francesco Medici (1541–1587), syn toskánského velkovévody Cosima I. (1519–1574). Pietro mu ustupuje z cesty za řadu darů a titulů.

Jakmile Francesco ovdoví, s milovanou Biancou se potají ožení a přizná jí titul toskánské velkovévodkyně. Obyvatelé Florencie ovšem zuří. Své nové vládkyni neřeknou jinak než „čarodějnice“.

Její kočár zasypávají kamením, na klid v ulicích během její korunovace musejí dohlížet žoldnéři. Problém s novou švagrovou má i Francescův bratr, kardinál Ferdinando (1549–1609).

Právě u něj se koná hostina, po níž se Biance i Francescovi udělá špatně. Pár dnů nato již ani jeden z manželů není mezi živými.