Dnes už jsou předvolební televizní debaty nedílnou součástí každé prezidentské kampaně. I u nás jsme je nedávno zažili, ovšem v USA mají poněkud delší tradici. Kandidáti se na ně pečlivě připravují, protože vědí, že rozhodují i maličkosti.
V premiérovém televizním duelu se 26. září 1960 střetli John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) a Richard Nixon. Ačkoli oba podle historiků debatovali zdatně, demokrat Kennedy svým charismatem „šedivého“ Nixona zcela zastínil.
Američané, kteří duel poslouchali v rádiu, měli pocit, že vítězí Nixon. Naopak ti, kteří sledovali televizi, připisovali více bodů Kennedymu. Do té doby nepříliš zkušený politik Kennedy na obrazovce prostě vypadal lépe, byl opálený a energický.
Z virózy se zotavující Nixon naopak podcenil líčení, zvláště vynikla jeho neoholená tvář. Také mu poněkud nepadl oblek, který navíc splýval s pozadím.
Poté se nějakou dobu podobné debaty neuskutečnily. Po Nixonově debaklu je mnozí kandidáti jednoduše odmítali.
Byl to případ Lyndona Johnsona (1908–1973) v roce 1964 i samotného Nixona v letech 1968 a 1972. Naopak o čtyři roky později Gerald Ford chybně vyhodnotil televizní přenos s Jimmy Carterem (*1924) jako šanci, ale prohrál.
V roce 1980 se karta zase obrátila a Carter podlehl Ronaldu Reaganovi (1911–2004) v debatě i celkově ve volbách.
Reagan například Cartera ničil tím, že na jeho prohlášení reagoval shovívavým úsměvem: „Už s tím zase začínáte.“
Sál se smál a Carter působil rozpačitým dojmem, který se pro vůdce nehodí.
Ronald Reagan, jenž jako bývalý herec byl před kamerami jako doma, zabodoval i v roce 1984, kdy se pro něj duel s Walterem Mondalem (*1928) nevyvíjel zrovna slibně. Reagan už tehdy měl svůj věk, bylo mu 73 let, a působil unaveně.
Na rýpavou otázku ale odpověděl: „Opravdu nechci vytřískávat politický kapitál z mládí a nezkušenosti mého protivníka.“ Výsledek? Reagan uspěl a obhájil křeslo v Bílém domě. Od té doby se televizní klání konají pravidelně a nikdo se z nich nevykroutil.
