Je tři čtvrtě na devět večer a celý britský národ už u svých rozhlasových přijímačů netrpělivě čeká na pravidelnou dávku zpráv stanice BBC. „Dobrý večer. Dnes je Velký pátek. Nic nového se nestalo,“ ozve se z rádia. Ve zbytku 15minutového vysílání si posluchači užijí klavírní koncert…
Jak je možné, že za celý dlouhý den nedojde k vůbec žádným novým událostem? To se snad nikdo nenarodil, nezemřel, nevyloupil banku, ani nebyl zvolen ve volbách? Ale kdeže, novinek je spousta, BBC se pouze rozhodne, že žádná z nich nestojí za zmínku.
V té době si už totiž rozhlasoví redaktoři vybírají a editují informace pro své pořady sami. A to z různých zdrojů, včetně vládních úřadů, které zprávy do rádia zasílají formou oficiálních oznámení.
Vyschlý pramen informací
Zpravodajská vysílání jsou jimi postupně tak přetížena, že pro ně musí být vytvořen speciální pořad, který je vysílán mimo klasické zprávy. „Když se tehdy nenašel zpravodajský materiál dostatečně zajímavý pro vysílání, nepokusili se redaktoři prázdný prostor vyplnit něčím jiným.
Hlasatel prostě oznámil, že nejsou žádné zprávy,“ vysvětluje britský profesor a žurnalista Tim Crook.
Máme vystaráno
Improvizace je v té době totiž oproti dnešku dost náročná – redaktoři stanice do programu nemohou spontánně zařadit dopravní zpravodajství či předpověď počasí, protože je prostě nemají k dispozici. Dnes se věci mají samozřejmě zcela jinak.
„Kdyby nadešel den, kdy Trump neudělá nic absurdního, s radostí bychom mezeru ve vysílání vyplnili zprávami o věcech, kterým se nedostává příliš pozornosti,“ vtipkuje Ethan Zuckerman (*1973), ředitel Centra pro občanská média na Massachusettském technologickém institutu.
Morálka na prvním místě
Roku 1930 stanice slaví teprve 10. narozeniny, své cíle má ale jasně určené.
„Přístup BBC byl přímým opakem toho, co dělaly Spojené státy americké se svým rádiem, které poskytovalo licence a umožňovalo konkurenci mezi širokou škálou komerčních přístupů,“ vysvětluje Zuckerman. „BBC naopak mělo v zemi monopol a místo toho, aby poskytovalo prostor více věcem, a promlouvalo tak k více lidem, se spíše zaměřilo na posilování morálního charakteru Británie,“ dodává.
Jednoduše řečeno, rádio se toho večera rozhodne zůstat potichu, aby své principy neporušilo.
Den nezávislosti
K novým událostem ten den dochází po celém světě. Přímo v britském impériu se řeší politická aféra, protože ale noviny na Velký pátek nevycházejí, politici pravděpodobně chtějí ke svým občanům promluvit prostřednictvím rádia. To se jim ale nepodaří.
„Je možné, že den bez zpráv byl formou prosazení novinářské nezávislosti. Možná si řekli: ‚Nebudeme mluvčí vlády, takže dnes žádné zprávy,‘“ uvažuje Zuckerman.
Komunikační revoluce
Ještě divočejší situace tehdy nastává v Čitágáonu, druhém největším městě dnešní Bangladéše.
Tam zuří ozbrojené povstání, které je součástí bojů za nezávislost Indie – na 700 mladých revolucionářů zaútočí na telegrafní úřad a odpojí všechny komunikační zdroje města. Britové tak o bojích informovat nemohou, i kdyby chtěli sebevíc.
