Archeologická hádanka nedá odborníkům spát. Jak se kostry bělochů dostali do oblasti, kde podle dějepisných učebnic neměli ještě minimálně pár staletí co pohledávat?
Čas od času se při archeologických vykopávkách podaří učinit objev, který naprosto zamíchá dosavadními historickými znalostmi. Jedním z největších a také nejzáhadnějších je bezpochyby nalezení tajemných mumií v povodí řeky Tarim v západní Číně.
Těla osob, zemřelých v hlubokém nitru Asie, jejichž stáří se odhaduje i na několik tisíc let, totiž patří bělochům!
Nečekaný nález na Hedvábné stezce
Poklidné hladiny vědeckých diskuzí poprvé rozvíří na počátku 20. století švédský cestovatel Sven Hedin (1865–1952), jenž podnikne expedici do pustin Tarimské pánve s úmyslem prozkoumat Hedvábnou stezku, důležitou obchodní trasu, která již od raného starověku spojovala Dálný východ se Středomořím.
Hedinovi se při geografickém bádání povede vykopat zcela zachovalé mumie. A jaké je jeho překvapení, když zjistí, že nepatří typickým Asiatům, ale vykazují zřetelné europoidní rysy! Jeho výprava v následujících letech inspiruje další dobrodruhy i vědce. A všichni docházejí ke stejným závěrům jako Hedin.
Tetování v obličeji a dudlík z ovčího vemene
Řada z objevených lidí má modré oči a blonďaté nebo zrzavé vlasy. Zajímavý je i jejich celkový vzhled a oblečení. Je mezi nimi např. společně pohřbená skupina pěti lidí – skládající se z jednoho muže, 3 žen a jednoho dítěte.
Asi 50letý muž měl tetování na tváři. Dítě bylo zase uloženo do rakve s lahvičkou z kravského rohu a dudlíkem z ovčího vemene.
Nejstarší z mumií pocházejí přibližně z roku 1800 př. n. l. a nejmladší zhruba z 2. století n. l. Leč k jakému etniku zemřelí náleželi a jakým jazykem hovořili, stále není jisté. Nejčastěji bývají spojováni s národy tzv. Tocharů.
Jedná se o indoevropské kmeny, jež měli ve starověku obývat střední Asii a později stát u zrodu Kušánské říše, na území nynější Indie.
