Skip to content

Překrásná příroda: Poznejte 8000 let starý prales v srdci Evropy!

Mohlo by se zdát, že ve střední Evropě, v tom kraji plném širokých lánů a měst, se pořádný kus divoké přírody už nenalezne. Pravda, jsou tu třeba Tatry nebo Šumava, ale prales starý tisíce let? I tím se může tento region pochlubit. Nachází se na hranicích Polska a Běloruska a rozlohou je dvakrát větší než zmíněné Tatry.

V době před 8000 lety byla téměř celá Evropa jedním neprostupným lesem. Jeho zbytky je dodnes možné spatřit v Bělověžském pralese, který je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho rozloha činí 1 700 km2 čtverečních. Až 96 % oblasti tvoří husté lesy. Převládají ty listnaté, ovšem o borovice, bílé jedle či smrky tu také není nouze. Králi místních lesů jsou však duby. Není nijak výjimečné, že obvod jejich kmene přesáhne 6 metrů a dorostou do výšky 40 metrů.

02
Symbolem pralesa je majestátní zubr.

Nejsilnějším je dub zvaný Velký Mamamuši, jehož obvod činí 690 centimetrů. Slavný je také Jagelonský dub, pod kterým měl roku 1410 odpočívat Vladislav Jagellonský (1456 – 1516) před bitvou u Grunwaldu. Ale symbolem Bělověžského pralesa není žádný z majestátních dubů, nýbrž největší suchozemský savec žijící na starém kontinentě zubr evropský (Bison Bonasus). Živočich dlouhý 3 metry a vážící 1 tunu vzbuzuje respekt, ostatně v minulosti bylo zaznamenáno i několik útoků zubra na člověka. V současné době se místními lesy toulá kolem 400 zubrů. Bělověžským pralesem se táhne hranice mezi Polskem a Běloruskem, která svou podobou v lecčems připomíná železnou oponu. A tak polští a běloruští zubři mohou na sebe nanejvýš jen smutně koukat přes plot.

03
Prales se nachází na hranicích mezi Polskem a Běloruskem.

To, že v Bělověžském pralese žije tolik zubrů, by se dalo považovat za zázrak. Do začátku 20. století jejich počet kolísal mezi 200 až 1000. Králové a carové do Bělověžského pralesa necestovali často, takže i když byli zdatnými lovci, nemělo to na počet zubrů velký vliv. Jenže přišla první světová válka a z bělověžského pralesa se stalo bojiště východní fronty. Stáda zubrů byla zdecimována a těsně po skončení války byl zastřelen poslední zubr. Území pralesa v té době patřilo Polsku, a to se rozhodlo zubra zachránit. Byla zde vyhlášena přírodní rezervace a Polsko zakoupilo z evropských zoologických zahrad několik zubrů, kteří se měli stát základem nového divokého stáda.

04
Neprostupné lesy se několikrát během 20. století proměnily ve válečnou zónu.

Druhá světová válka tyto plány téměř zhatila. Poté, co si Stalin s Hitlerem Polsko v roce 1939 rozdělili, oblast obsadili Sověti. Dva roky poté se pro změnu pralesem prohnal Wehrmacht a německý maršál Herman Göring (1893 – 1946), člověk posedlý lovem, zde plánoval vytvoření největšího loveckého revíru v Evropě. Bělověžský prales se pro svou hustotu a neprostupnost stal i útočištěm partyzánů. Dvakrát tudy prošla fronta. Je to neuvěřitelné, ale stádečko zubrů čítající na začátku války 16 zvířat všechny útrapy zvládlo. V 50. letech 20. století byl program záchrany zubra obnoven a dosáhl dobrých výsledků. Ovšem nejen zubra lze v bělověžských hvozdech potkat. Žijí tu vlci, rysi, bobři nebo třeba tarpani, zpětným křížením vzkříšení divocí koně. Biologové zde napočítali 58 druhů savců a 250 druhů ptáků.

Foto: Wikipedia, thegoldenscope
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Příroda Zobrazit více …