Vzduch protíná ohlušující řev motorů. Na nebi se znovu objevují spojenecké bombardéry a ošetřovatelé se bojí nejhoršího. Přímý zásah dostává výběh, kde poklidně dřímá hrošík Knautschke. Díky rychlé reakci ho z hořícího pekla vysvobozují.

Roztomilý tlouštík má na štěstí patent, protože přežije více než pět náletů!

Jen málokterá zoologická zahrada má takový příběh jako právě ta berlínská. Zvládne obě světové války, následně dokáže překonat také rozpůlení města! Podaří se obnovit její lesk a stane se dokonce domovem pro nemotorné pandy!

Dnes ošetřovatelé pečují o 20 219 zvířat, což z ní dělá největší zoo na světě. A jen pro představu, stejný počet obyvatel má například středočeská Kutná Hora!

Akvárium v Berlíně je jednou z největších dominant zoologické zahrady (Manfred Brückels /commons.wikimedia.org / CC BY-SA 3.0)

Královské posvěcení

Zadumaný zoolog Martin Lichtenstein (1780–1857) bloumá po ulicích Berlína. Už několik let nosí v hlavě myšlenku na postavení zoologické zahrady. „Co na to král?“ ptá se sám sebe. Začátkem roku 1841 ale nachází odvahu a adresuje dopis Fridrichu Vilémovi IV. (1795–1861). Ten je nápadem nadšen, protože trochu závistivě pozoruje úspěch vídeňské zoo. Výstavba nakonec trvá dlouhé tři roky, první návštěvníci dovnitř proudí 1. srpna 1844. Lichtenstein se zároveň stává prvním ředitelem a shání zvířata, kde se dá.

Pár jich poskytuje sám král ze svého zvěřince, jiné zase přiváží němečtí cestovatelé. Zvířata díky tomu počítáme na stovky. Než dorazí hrůzy první světové války, způsobí v roce 1913 poprask otevření nového akvária!

Jídlo pro vojáky

Po první světové válce, kterou zoo přežije bez výraznějších ztrát, přichází mračna v podobě Adolfa Hitlera (1889–1945). Ředitelské místo totiž obsadí Lutz Heck (1892–1983), blízký přítel Hermanna Göringa (1893–1946). A antisemitismus proniká i mezi zvířata. V roce 1938 musí představenstvo zoo opustit všichni židovští členové, o pár měsíců později je Židům dokonce zakázán vstup do zahrady. Štěstí, které si populární zařízení vybralo během první světové války, chybí při té druhé.

První pumy totiž mezi výběhy a pavilony prší už na podzim 1941. Devastující útoky pokračují i o dva roky později. Nálet z 22. listopadu 1943 stojí život více než 30 % zvířat, nenávratně poškodí také vyhlášené akvárium.

Čtveřici krokodýlů, která si za sklem lebedí, exploze odhodí na ulici a ráno se mrtvých zvířat zaleknou kolemjdoucí. Bomby zničí také jezírko hrošíka Knautschkeho, ošetřovatelé tak musí zvíře několikrát denně polévat vodou.

Pomocnou ruku přidávají sami Berlíňané, kteří do zoo nosí jídlo.

Vítej, pando!

Nejčernější kapitola ale začíná v dubnu 1945, kdy se k jejím branám přiblíží Rudá armáda. Kvůli bojům o nedalekou protileteckou věž se rozpoutávají jatka, kterým padá za oběť kolem 3 500 zvířat! Část z nich zabíjí sami ošetřovatelé, jiná utíkají a zbytek údajně sní vyhladovělí sovětští vojáci.

Štěstí má pouze 91 z nich. Našli bychom mezi nimi dvě lvíčata, šimpanze, vzácného střevlíka či právě roztomilého Knautschkeho! Zdevastovanou zoo čeká rekonstrukce, čemuž pomáhá i to, že leží v západní Berlíně.

V roce 1980 dokonce čínská vláda půjčuje Západnímu Německu pandího samce Bao Bao. Mezi další milníky patří narození ledního medvídka Knuta, kterého matka odvrhne, a tak stráví na dva měsíce v inkubátoru!

Díky nejrůznějším zvířatům ročně zavítá do Berlínské zoo přes 3,5 miliony lidí!