Čtyřiadvacetiletý Hans Kudlich se svíjí bolestí. Proti davu demonstrujících před vídeňským dolnorakouským sněmem zasahuje 13. března 1848 policie a jedním ze zraněných je i on, člen studentské legie.

Ani nepříjemné poranění způsobené bajonetem ho ale neodradí od dalšího boje za svobodu. Naopak nastartuje jeho politickou kariéru.

Hans Kudlich (1823–1917) pochází z Úvalna v dnešním bruntálském okrese. Studuje filozofii a práva ve Vídni, kde se přimotá k demonstracím a je zraněn. V květnu 1848 se vrací domů do Úvalna, kde se chce léčit. Politika ho ale dohoní i tady.

Přistupuje na návrh, aby v Horním Benešově kandidoval za poslance ústavodárného říšského sněmu. Jeho snahu korunuje úspěch, v červnových volbách získává poslanecké křeslo.

Zákonodárné kolečko

V ústavodárném sněmu si Kudlich připisuje jedno prvenství. Ve svých necelých pětadvaceti se letech stává nejmladším poslancem shromáždění. Na srdci mu leží hlavně zájmy sedláků, z domova má bohaté zkušenosti, jaké to je robotovat na panském.

24. července 1848 proto sněmovně předkládá návrh na zrušení poddanství a všeho, co s ním souvisí, tedy i desátků a roboty. Navazuje na práci poslance Františka Augusta Braunera (1810–1880).

Návrh třikrát přepracovává, než s ním úspěšně absolvuje zákonodárné kolečko ve sněmu a poslanecký kolega Josef Laser ho dotáhne do finální podoby zákona. Po diskusi sněm návrh 1. září 1848 schvaluje a zákon už šest dní poté začíná platit.

Povstalec prchá před zatčením

Jenže situace se opět zvrtne. V říjnu 1848 dochází k demonstracím v ulicích. Nejdříve je sněm přemístěn na Moravu do Kroměříže a pak ho dokonce vojsko rozežene. V březnu 1849 na Kudlicha rakouské úřady vydávají zatykač.

 „Pěšky tehdy prošel z Kroměříže do rodného Slezska, odkud se přesunul do jižního Německa, kde se jako člen provizorní revoluční vlády zúčastnil povstání v Bádensku.

I to bylo potlačeno, a tak musel uprchnout do Švýcarska,“ popisuje anabázi jeho útěku současný český historik Pavel Kladiwa.

Útěk před rakouskou spravedlností

Ve Švýcarsku se ubytuje u profesora medicíny Philippa Fridericha Wilhelma Vogta (1789–1861) a pouští se do studia lékařství. Roku 1853 úspěšně skládá státní zkoušky a bere si za manželku Vogtovu dceru.

Jenže kariéru lékaře mu překazí stíny z minulosti. Za svoji aktivní účast při událostech roku 1848 ve Vídni dostane v roce 1854 od rakouských soudů v nepřítomnosti trest smrti. Švýcarsko ho okamžitě vypovídá ze země.

Lékaři i s manželkou mizí do zámoří, kde si v Hobokenu v americkém státě New Jersey a otevírá lékařskou praxi. S rodištěm Hanse pojí alespoň korespondence.

Vyhnancova situace se ale nakonec obrací k lepšímu, když mu roku 1867 udělí rakousko-uherský císař František Josef I. (1830–1916) milost.