Způsob, jak se postarat o potřebné, přináší ve středověku křesťanská církev. Pomoc bližnímu nabízí přímo ve svém učení. Rodí se žebravé řády, které si berou za úkol pečovat o chudé lidi. Ti nacházejí útočiště v klášterech.
Později ale nabírá sociální nespokojenost na síle. Kdo by měl nemajetným pomoci?
Muž v otrhaných šatech zaklepe navečer na bránu kláštera. Po chvíli mu otevře matka představená a pozve ho dovnitř. Dostane zde nocleh a trochu jídla.
Na území rakouské monarchie pomáhá církev nemajetným až do roku 1785. Tehdy přichází rakouský císař Josef II. (1741–1790) s nařízením, podle něhož přebírá tento úkol vrchnost.
I tak ale zůstává starost o nemajetné většinou na církvi, protože chudinské ústavy vznikají při jednotlivých farnostech. Později kolem poloviny 19. století přebírá povinnost zaopatřit chudé jejich domovská obec.
Bouři šíří básník
K výraznému snížení životní úrovně části obyvatelstva tehdy bohužel pomáhá i rychlý rozvoj průmyslu. Kvůli němu totiž vzniká vrstva velmi chudých dělníků. Život tkalců v pruském Slezsku v červnu 1844 je otřesný.
Když se ale vzbouří, pruská vojska je zmasakrují. Jenže díky básni „Slezští tkalci“, kterou krátce po neúspěšném povstání složí německý básník Heinrich Heine (1797–1856), se jejich nespokojenost šíří dál do Německa.
Zámožní podnikatelé, hlavně ti z Porýní, si začínají uvědomovat, že dělníci pracují v hrozných podmínkách a často neuživí ani sami sebe, natož své rodiny. Co s tím?
Zasáhnout musí stát
Němečtí bankéři David Hansemann (1790–1864) a Ludolf Camphausen (1803–1890) navrhují programy dělnické svépomoci v podobě spořitelen nebo spolků vzájemné výpomoci.
Německý podnikatel Friedrich Harkort (1793–1880) pro změnu zdůrazňuje význam vzdělání: „Stát musí zasáhnout, zabránit dalšímu úpadku a znemožnit, aby nekontrolovaně narůstala pauperizace (chudnutí – pozn. red.) obyvatelstva.
Žádáme, aby se stát angažoval nejenom tím, že bude řídit, ale též tím, že bude pomáhat“. Po státu chce Harkort zákony regulující dětskou práci, vytvoření systému vzdělávání a také omezení pracovní doby.
