Už v 18. století před naším letopočtem se na místě pozdější chetitské metropole rozprostírá staré sídliště. První chetitský král Anittaš osídlení vyplení a místo označí za prokleté. Přesto to neodradí jeho nástupce, kteří z místa vytvoří reprezentativní sídlo. Sídlo, které je za záhadných okolností zcela zničeno.

Hned prvním vládcem, který nedbá na povídačky o prokletí, je král Chattušiliš, jenž žije v 17. století př. n. l. a na místě obnoví osídlení a na akropoli nechá vystavět palác.

Skvělá poloha rodícího se města jej činí takřka nedobytným, přirozená ochrana schází pouze z jižního směru.

I tato drobná nedokonalost je o několik staletí později odstraněna – až osm metrů tlustá hradba vytvoří z Chattušaše obávanou pevnostní metropoli říše, která svého času dobude Babylon a vážně ohrozí i starověký Egypt.

Odněkud z Indie

Ačkoliv panuje nad původem Chetitů spousta otazníků, všeobecně se má za to, že do oblasti dnešního Blízkého východu přijdou odkudsi z Indie. Mnohem větší záhada ale panuje v otázce zániku jejich říše, a především na první pohled nedobytné Chattušaše.

Fungování metropole ale není tak dokonalé, jak se na první pohled může zdát. I přes výtečnou obranu je město několikrát vypáleno nepřátelskými silami, čemuž učiní přítrž až princ Šuppiluliumaš (vládne jako král asi v letech 1350–1322 př. n.

l.). Pozdější panovník město výrazně rozšíří a obdaří jej novými, bytelnějšími hradbami. Hradby jsou doplněny strážními věžemi a do města se vstupuje řadou bran, jež jsou zdobené sfingami či lvy.

Destrukce s otazníky

Chattušaš se pyšní nesčetnými chrámy, komplexy obilných sil, rezervoáry nebo obytnou čtvrtí. Éra chetitské moci v oblasti Malé Asie a Předního východu je ale citelně zlomena kolem roku 1190 př. n. l. Právě tehdy je Chattušaš vyplundrována a zničena.

Zkáza města předznamená konec chetitské říše, která pak upadá ještě několik desítek let až do „zdárného zániku“. Za ním mají podle nejčastěji zmiňovaných teorií stát tzv.

mořské národy z oblasti Středozemního moře, pomyslný hřebíček do rakve ale zasadí Chetitům bojovní Asyřané.

Se svérázným vysvětlením zániku metropole přichází český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953), jenž hovoří o obrovském žáru, který způsobí, že se cihly staveb slijí dohromady.

Před žárem se stačí uchýlit do podzemních skrýší značná část obyvatelstva. Vašíček navazuje na přesvědčení o tom, že konec Chattušaše byl náhlý a násilný.

Novější vykopávky ale ukazují, že Chattušaš sice mohl zaniknout násilným způsobem, k destrukci ale zřejmě dochází až poté, co je město částečně opuštěno.

Možná je na vině migrace

Zajímavé je také to, že notná část chetitského bohatství je před zničením města systematicky odvážena pryč. Zdá se tedy, že král i se svým dvorem stihnou uprchnout do bezpečí. Při útěku se samozřejmě snaží pobrat co nejvíc cenností s sebou.

Pravděpodobně jsou doprovázeni četným vojenským doprovodem. A co prostý lid? Je dost možné, že je ponechán napospas svému osudu. Až když se město definitivně vzdá, je už zřejmě v pokročilém stádiu rozkladu.

Moderní teorie hovoří o masové migraci, která stojí za zánikem celé chetitské říše. Vlny sucha od 15. století př. n. l. totiž vyženou obyvatelstvo Středomoří a nápor příchozích už tak skomírající Chetitská říše, jíž docházejí zásoby obilí, zkrátka nevydrží.