„Je okouzlující!“ rozplývá se Václav IV. nad 12letou Žofií, které v žilách sice koluje modrá krev, ovšem její otec je jen nevýznamným mnichovsko-bavorský vévodou. Shodou okolností je však Žofie neteří Václavovy první ženy Johanny Bavorské.

Václav si zchudlou Žofii 2. května 1389 v Chebu vezme. Upevní tak své postavení a zkrotí rod Wittelsbachů, který mu do té doby odporuje.

Václav je z manželky nadšený. Aby se na svatbu nezapomnělo ani po letech, nechá vyrobit řadu unikátních rukopisů. Nechybí mezi nimi Bible Václava IV., která je společným rukopisem krále a královny.

Marné prosby za Husa

Žofie ale není jen mladá krasotinka. V Čechách si rychle zvykne a projeví ekonomický talent při správě svých měst. Majetek dokáže efektivně rozmnožit. Spřátelí se dokonce s Janem Husem (1370–1415) a pravidelně je k vidění na kázání v Betlémské kapli.

Její přímluvy u papeže však nebudou vyslyšeny. Žofie však předem varuje, že Husova vražda rozpoutá válku.

Nesplněné poslední přání

Zprávy o první pražské defenestraci z 30. července 1419 Václava IV. raní. Umírá a poměrně spokojené Žofiino manželství tak končí bezdětné. Žofie se stěhuje ke švagrovi Zikmundovi Lucemburskému (1368–1437). Přes vážné spory, které spolu mají, se evropskými dvory nesou klepy, že ti dva spolu udržují poměr. Žofie umírá 26. září 1425 v dnešní Bratislavě. Přeje si být pohřbena v Bavorsku, přesto její tělo spočine v bratislavské katedrále svatého Martina.