„S životem se loučím ze svobodné vůle a s jasnou myslí!“ píše v posledním dopise přátelům Stefan Zweig. Slavný rakouský spisovatel, humanista, esejista, básník a překladatel spolyká v noci se svou ženou plnou lahvičku barbiturátů.

Když je ráno najde posluhovačka, už jim není pomoci.

Když tisk oznámí nečekanou zprávu o smrti slavného rakouského spisovatele Stefana Zweiga (1881–1942), celý umělecký svět zachvátí smutek. V noci z 22. na 23. února 1942 odešel člověk, jehož celoživotním záměrem bylo hrát na strunu lidství.

Byl až do morku kostí zastáncem mezinárodního bratrství a slušnosti mezi lidmi. Obě světové války mu dokázaly, že je bezmocným idealistou. Potvrzují to i jeho slova v dopise na rozloučenou: „Začít ještě jednou úplně od začátku vyžaduje zvláště po šedesátce mnoho sil.

A mé jsou vyčerpány, proto považuji za správné svůj život ukončit.“

Stýská se mu po zmizelém světě

Clive James (*1939), australský spisovatel a věrný Zweigův obdivovatel tvrdí, že poslední čin rakouského kolegy souvisel se steskem po zmizelém světě. „Už věděl, že nacisti válku nevyhrají, ale věděl, že už vyhráli jinou.

Tu, na které záleželo.“ Pro pacifistu Stefana Zweiga to bylo příliš. Před svou smrtí ještě stačí napsat velmi známou a slavnou Šachovou novelu, dílo ostře odsuzující brutalitu nacismu. „Všechny vás pozdravuji!

Kéž ještě uvidíte červánky po dlouhé noci! Já, příliš netrpělivý, vás raději předejdu!“ připíše ještě do posledního z dopisů.

Otec byl Moravák

Stefan Zweig se narodí 28. listopadu 1881 ve Vídni. Pochází z bohaté židovské rodiny. Jeho otec, původem Moravák, je známým rakouským textilním podnikatelem. Stefan studuje filozofii na vídeňské univerzitě a později germanistiku a romanistiku v Berlíně.

V mládí podniká cesty po Evropě, Asii i Americe. Během putování se ve Francii seznámí s Romainem Rollandem (1866–1934), francouzským prozaikem a dramatikem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Stanou se z nich přátelé.

Rolland mnohokrát navštíví Stefana v jeho domě. Oba mají společný názor na světové dění, oba jsou zapřisáhlí pacifisté.

Jeho knihy jsou zakázány

V průběhu první světové války pracuje Zweig ve válečném archivu. Utvrdí se tu v nesmyslnosti válečného běsnění. Po válce se usídlí v Salzburgu. Nástup Adolfa Hitlera (1889–1945) k moci v roce 1933 se negativně projeví i v samotném Rakousku.

„Nic horšího se nemohlo stát!“ prohlašuje Zweig veřejně a nacistický svět se mu odmění. Jeho knihy jsou zakázané a putují do popelnic. Když je začínají v Německu pálit, rychle pochopí, že musí změnit klima, aby se na hranici neocitl i on sám.

Začátkem roku 1934 sbalí kufry a se ženou opouštějí narychlo rodné Rakousko. Netuší, že se sem už nikdy nevrátí.

Sobě samému neuniknete

Zamíří do Anglie. Svým nepřátelům ještě stačí vzkázat: „Pamatujte si, že žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí!“ Nedlouho po vypuknutí druhé světové války odcestuje se svou druhou ženou, Lotte Altmannovou, do USA, později do Jižní Ameriky.

V roce 1940 se usadí v brazilském Petrópolisu, kde si pronajme dům. Průběh druhé světové války pečlivě ze zámoří sleduje a velmi těžce nese. „Člověk může uniknout všemu, jenom ne sobě samému,“ vysvětluje svou zachmuřenost přátelům.

Po dohodě se svou ženou sáhnou po prášcích a spáchají společně sebevraždu.