Úmorná cesta mu zabere několik dní, ale nemůže se zbavit snu, že rychle zbohatne. Jako desítky dalších vytáhne pánev, usedne k vodě a dá se do práce. Proplachování směsi písku a štěrku mu však štěstí nepřinese.
Důvěrně tak oslovujeme své milované a nejbližší. V pohádkách ale často figuruje jako symbol pýchy a chamtivosti. Cenný kov urazí v lidské společnosti pořádný kus cesty a dnes si vesele trůní v našich telefonech!
Dar z nebes
Aurum, chemicky Au, pro většinu populace zlato je látka, která se volně vyskytuje v přírodě. Jeho původ souvisí s klenbou nebeskou, protože údajně vzniká při výbuchu supernovy, další teorie tvrdí, že za to mohou srážky neutronových hvězd.
Nesmíme ani zapomínat na to, že zlato na naši planetu doputuje díky meteoritům. Oplývá celou řadou užitečných vlastností – tak například nekoroduje a nepodléhá zkáze, když se dostane do kontaktu s jinou látkou.
Díky tomu může celá léta ležet pod zemí a prakticky se nezmění. To dokazuje i pohřebiště v bulharské Varně, kde archeologové odkryjí stovky hrobů. Ostatkům dělá společnost na 3000 zlatých artefaktů, které jsou datovány do 5. tisíciletí před naším letopočtem!
Faraonův podíl
Nelze se našim předkům divit, jelikož zlato řadíme mezi nejlépe zpracovatelné kovy. A navíc kdyby tehdy znali elektrický proud, určitě by ocenili i jeho vodivost. Na druhou stranu musíme zmínit měkkost, a tak je náchylné vůči mechanickému poškození.
Není ani nejlevnější záležitostí, protože dnes i v dávných dobách má nádech nedostatkového zboží. I přesto láká téměř všechny. Na vině je především lesk, a tak si ho oblíbí majetní a mocní.
Z hlediska historie přebírají bulharskou štafetu Egypťané, jež kolem roku 2600 př. n. l. otevírají první doly. Leží v oblasti dnešního Súdánu a otroci těží zlato ručně! Drtí rudu, prosýpají a rýžují a modlí se, aby našli cenný kov.
Produkt následně míří do rukou faraona a jeho rodiny. Vládce zlatem nešetří, což je vidět i na Tutanchamonově masce. Našli bychom na ní 10 kilogramů zlata. Ostatně prvek získává i vlastní hieroglyf. Připomíná náhrdelník.
Gram sem, gram tam
Pozadu nesmí zůstat ani Římané, jež dolují bohatství v Las Médulas. Španělskou lokalitu prošpikují sofistikovaně. Navedou totiž vodu z přehrad a kanálů a naruší pevnost skalních masivů, poté místo prozkoumají.
Po zlatě je tehdy vysoká poptávka, protože mezi hlavní platidla patří aureus. Mince, jejíž obsah tvoří právě až 8 gramů zlata. Postupně se složení mění, nakonec ho ve 3. století stanoví na 6,5 gramu.
Ani to nestačí a obyvatelé Věčného města se učí platit mincí solidus. Jde o projekt císaře Konstantina Velikého (272–337). Podíl zlata sice sníží, avšak zafixuje na 4,5 gramech. Měna přečká až do Byzantské říše.
Znak pyšnosti
Místo má také v náboženství, protože taková bájná Archa úmluvy má být obložena právě zlatem. V případě islámu panuje úplně jiná situace. Muži by neměli nosit zlaté doplňky, jelikož mohou vyvolávat pýchu. Ženy nic takového řešit nemusí.
Arabský svět poblázní africký vládce Mansá Músa (1280–1337). Jako správný muslim vykoná v roce 1324 cestu do Mekky, aby všem ukázal, že je bohatý, vezme si s sebou 21 tisíc kilogramů zlata. Rozdává ho po cestě, čímž údajně rozhodí celý evropský trh.
Náboženství místo placení
Zcela jiný pohled mají Inkové, jež zlato považují za sluneční pot, a tak boha Intiho uctívají právě zlatými předměty. Používat je jako platidlo? Bláhovost nejvyššího kalibru! Naopak jím vyzdobí chrámy a další svatyně.
Když se to dozví španělští kolonizátoři, je s tamní civilizací konec. Nejčastěji se skloňuje jméno Eldorado, což má být město, které je tvořeno výhradně ze zlata. O tom, jak se na americkém kontinentu ke zlatu chovají dosvědčuje i rituál lidí z kmene Muisca.
Jakmile zvolí nového vládce, má provést koupel v jezeře Guatavita. Lidé během ní na panovníka hází zlaté předměty. Ty končí na dně.
Vítej, Kalifornie
Domorodci by asi koukali s otevřenými ústy, co se o pár století později děje na severu kontinentu. Všechno změní 24. leden 1848. Kalifornský tesař James W. Marshall (1810–1885) pracuje na farmě Johanna Suttera (1803–1880).
V řece American River objeví zlato, jeho pravost otestuje louhem. Nejdříve chce nález utajit, nakonec se všechno provalí a Kalifornie se mění k nepoznání. Jen mezi lety 1848 a 1855 dorazí na 300 tisíc lidí.
Osada San Francisco, jíž obývá pár stovek obyvatel, nabobtná na město. Nález změní i mapu, protože Kalifornie se v září 1850 stává 31. státem USA. Není však jedinou lokalitou, protože zlato se těží i na území dnešní Ghany.
Velmoci, které tehdy oblast zabírají, mu přiřknou název Zlaté pobřeží. Ghana ostatně dodnes platí za největšího afrického producenta zlata.
Ajťáci a sportovci
O těžbě se mluví víc a víc, jde však o nevyzpytatelný a drahý byznys. Zlato se totiž koncentruje v půdě různě, a tak firmy de facto musí kvůli pár prstýnkům rozbořit celé hory. To potvrzuje i fakt, že na 3 gramy zlata připadá 1 tuna rudy.
A hlavně pod povrchem už ho moc nezbývá, protože lidstvo vytěží dvě třetiny veškerých zásob do roku 1950. Na tuny jde o 200 tisíc! I tak se některé země dál snaží, prim hraje hlavně Čína, která dokáže vydolovat 370 tun ročně.
Na paty jí šlape Austrálie a Kanada. Zlato nepotřebujeme jen na šperky, využívá ho také technologický sektor. Obecně vzato každý vlastník chytrého telefonu je hrdým majitelem ždibečku zlata. Našli bychom ho hlavně v konektorech.
Kromě toho nesmíme zapomínat ani na sportovce, jelikož ti bojují o zisk zlaté medaile. Poprvé se tak stane na olympiádě v roce 1904. Tehdy jim organizátoři věnují placky z ryzího zlata. V dalších letech už to tak slavné není.
Stanoví se minimální obsah zlata, jež se dnes pohybuje kolem 6 gramů – zbytek tvoří stříbro.
