Ve vzduchu se objevuje rotující zlatá záře a v ní krásná žena v bílém rouchu. Žehná a pronáší prorocká slova o osudu světa, o lásce boží, o pokání. Vidí ji však pouze vyvolení.

Jedno z nejslavnějších a nejpodivnějších mariánských zjevení se odehrává od května do října 1917 nedaleko portugalského města Fatima. Načasované je ideálně.

Zuří první světová válka, kde bojuje i řada Portugalců, v zemi je navíc u moci silně proticírkevní vláda.

Každý měsíc třináctého

Když 13. května ženou z pastvy ovce, spatří desetiletá Lúcia Santosová (1907–2005) a její o rok mladší bratranec Francisco Marto (1908–1919) se svou sedmiletou sestrou Jacintou (1910–1920) zářivý přízrak krásné ženy.

Podle Lúcii, která má hlavní slovo (obě mladší děti v podstatě jen přitakávají), je žena vyzývá k pokání za hříšníky a světový mír, a slibuje, že se sejdou na stejném místě a ve stejnou dobu o měsíc později.

Schůzky probíhají až do října a to podle obvyklého scénáře. Tisíce svědků, ale nikdo nic nevidí. Jen ty děti ano. Dostávají tři poselství, která ovšem nesmí nikomu prozradit, a také slib, že dojde k zázraku, který má údajně přesvědčit všechny malověrné.

Ten si nikdo nechce nechat ujít, a tak se 13. října nahrne do doliny Iria zhruba 70 000 lidí, včetně novinářů, fotografů a filmařů. Místo impozantního divu je však čeká iluzionistické číslo.

Slunce tančí nad Fatimou

Davům se nezjeví Panna Maria, což by jistě byl jednoznačný důkaz. Nic tak nezpochybnitelného. Lucia všechny vyzve, aby sledovali oblohu a 70 000 párů očí začne zírat do slunečního kotouče. Ten začne po chvíli hrát všemi barvami a dokonce se začne pohybovat.

„Slunce se chvělo a provádělo neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony,“ vzpomíná reportér Avelino de Almeida. Pohnul snad bůh Sluncem? Nebo jen Zemí? Nic tak dramatického.

Astronomové totiž nezaznamenají toho dne žádné anomálie v pohybu Slunce či Země, dokonce ani žádný jiný astronomický úkaz. A dokonce ani na místě samotném nikdo úkaz nenatočí ani nevyfotí. Existuje jen pár neostrých fotek davu.

Vědci mluví o kombinací několika faktorů. Reakci dlouhým hleděním do slunce přetíženého zraku, halovém efektu, možná i kulovém blesku, a hlavně davové psychóze jako typické reakce v nábožensky rozjitřené náladě očekávaného zázraku.

Proroctví s prošlou zárukou

Ještě větší záhadou než samotný „sluneční zázrak“ se stávají tzv. Fatimská tajemství, která jsou dětem údajně předána. Mizí totiž ve vatikánských archívech a na veřejnost se dostávají až o desítky let později.

První a druhé, popisující údajně nebe a peklo, jsou odtajněna v roce 1942, třetí dokonce až v roce 2000. Jejich zveřejnění ovšem provází řada pochybností a podezření, že obsah není původní.

Ač překvapivě předvídají další světovou válku i neblahý vliv Ruska na osud Evropy, jejich věrohodnosti podtrhává nohy to, že jsou zveřejněna ex post.

„Hodně z toho, co dnes věřící přijímají jako obsah zjevení, pochází až z pamětí sepsaných Lúciou v letech 1935 až 1941,“ píše expert Joe Nickell. Totéž platí pro osudy dětí. Ve druhém poselství údajně Panna Maria říká:

„Brzy si vezmu Francisca i Jacintu, ale ty zůstaneš déle.“ Obě děti opravdu umírají dva roky po zjevení při epidemii španělské chřipky. Problém je, že o tom Lúcia poprvé promluví až v roce 1941. Ona sama prožije život za zdmi kláštera.

Podle četných konspiračních teorií, držena v ústraní a pod kontrolou Vatikánu, aby nemohla s nikým komunikovat bez dozoru.