„Nemůžete mít doma tygra, nemůžete mít pandu. Ale tibetští mastifové jsou perfektní. Jsou to živoucí luxusní produkty,“ říká Wen Li, organizátor výstavy v čínském Tchien-ťinu, kde se promenádují chlupaté, načesané koule vedené na zlatých řetězech.
I když je majestátní tibetský mastif uctívaný po tisíciletí, mánie po chovu těchto psů je data poměrně nedávného. Symbolem statusu, peněz a moci se stane až s příchodem druhého tisíciletí.
Roční tibetský mastif se v Číně v roce 2014 údajně prodá za rekordních 12 milionu jüanů (asi 38 milionů Kč). Z výsluní předváděcích mol se ale psi brzy ocitnou na ulici.
Přehlídková mola
Ceny dosáhnou vrcholu v roce 2012, kdy se dobře stavěný pes na výstavách prodává i za miliony amerických dolarů. „Podle našich odhadů průmysl s tibetskými mastify generuje 250-330 milionů US dolarů ročně,“ říká Wen Li.
„To je desetkrát víc než celý čínský hudební průmysl.“ V byznyse s mastify se točí takové množství peněz, že nevyhnutelně přiláká podvodníky. Jednou z pokoutních praktik je křížení s velkými, chlupatými plemeny, jako je bernardýn nebo čau-čau. Takovým psům pak skuteční chovatelé říkají „prasečí mastifové“.
Splasklá bublina
Horší je ovšem pumpování psů steroidy, silikony nebo jen vodou, aby vypadali větší a silnější. „Nakonec lidi chtějí levné a dobře vypadající psy.
Moji čistokrevní mastifové neměli proti těm křížencům s hustší srstí a silnějšími nohami šanci,“ říká chovatel, kterého nekalá konkurence rozdrtila. Jenže bublina je už tak přehuštěná, že do ní stačí píchnout a splaskne jako nafukovací balónek.
Pomyslným špendlíkem se stane protikorupční politika, zaváděná od roku 2012. Najednou už není tak jednoduché uplatit čínského vládního úředníka luxusním „dárečkem“ v podobě štěněte mastifa. Ekonomika se zpomalí, plemeno křížením degeneruje a trh zkolabuje.
Tržiště, která se ještě před pár měsíci hemžila obchody s tibetskými mastify, zejí prázdnotou, jen na zdech přibydou nasprejované inzeráty „Koupím psí maso“.
Začátkem roku 2015 zadrží aktivisté 20 zubožených mastifů napěchovaných do dodávky, mířící na jatka v severní Číně.
„Za 35 jüanů za kus (cca 100 Kč) zde budou zpracovány na maso, jako imitace kůže a podšívka do rukavic.“ Co pak s takovým hladovým krkem, který je namísto výrazu moci ztělesněním úpadku ekonomiky?
Pokud je neprodají výkupcům masa, začnou majitelé své psy hromadně odkládat na ulici nebo u dveří buddhistických klášterů.
Klášterní azyl
Opuštěná zvířata se houfují do smeček a napadají lidi i dobytek. „Psí exkrementy zamořovaly vesnici a ohrožovaly zdraví.
Staří lidé a děti se báli vycházet samotní,“ říká mnich Tashi Gongbao z kláštera Sumang, kde vyroste v roce 2016 azyl pro 1000 nalezenců. „Před rokem 2010 téměř každá domácnost v regionu investovala mnoho peněz do chovu mastifů. Většina na to doplatila.
Díky jejich bezhlavému křížení se ztratila i dříve ceněná loajalita těchto psů,“ vysvětluje mnich množící se útoky na lidi. Starost o tisícihlavou smečku zůstává na klášteru a pár vesničanech.
„Pokud dojdou peníze, budeme muset psy vypustit,“ dodává Tashi. Utracení nepřipadá v úvahu. Buddhistická víra totiž velí soucit se vším živým.
