Krátkozrakost je „hromadné neinfekční onemocnění“, kterým dnes trpí většina populace. Celkovou prevalenci myopie odhadují odborníci na 800 milionů až 2,3 bilionů, a počet myopů, neboli osob s krátkozrakostí, každým rokem narůstá.

Zatímco naši předkové trávili většinu času venku, dívali se pravidelně do dálky a neprováděli příliš mnoho činností, při nichž by museli zaostřovat zrak do blízka, současný životní styl fylogenetickému nastavení očí nevyhovuje.

„Přesný důvod vzniku krátkozrakosti u očí jejího zhoršování nebyl zatím objasněn.

Vyšší a vysoká krátkozrakost je nepochybně ovlivněna geneticky.  Dlouhodobé čtení a práce na krátkou vzdálenost vyžaduje ostrý obraz do blízka, což u očí umožňuje zvýšená akomodace čočky.

Tato dlouhodobá činnost na blízko, vyžadující udržení ostrého sítnicového obrazu, vede k růstu očního bulbu a vzniku či postupnému zhoršování krátkozrakosti a následnému nárůstu počtu dioptrii.

U krátkozrakých očí dochází také k atrofii akomodačního svalu, následkem čehož nevzniká ostrý obraz na sítnici při práci do blízka a toto opětovně může vést k progresi krátkozrakosti.  Některé teorie také zmiňují vliv nitroočního tlaku a jejímu vlivu na prodlužování očního bulbu, což také může být důvodem nárůstu krátkozrakosti,“ vysvětluje MUDr.Jana Mikšovská, oční lékařka kliniky DuoVize.

Myopie je nejběžnější refrakční vada na světě. Zatímco v Evropě a USA je udáván výskyt až 40 %, v asijských zemích je toto procento ještě mnohem vyšší. Například v Číně se prevalence krátkozrakosti už v roce 1930 odhadovala na 70 procent!

Ke zrychlení vývoje krátkozrakosti dochází už v průběhu školní docházky. Rostoucí oční koule dítěte je totiž mimořádně citlivá na vizuální podněty, které pak ovlivňují délku oka ve směru myopie. V roce 1983 byly zveřejněny šokující výsledky šetření v Číně:

krátkozrakých bylo 24,9 % dětí ve věku 10 let, 63 % v 19 letech a 82 % vysokoškolských studentů. A dnes?

Jen v Šanghaji vzrostl počet mladých myopů s brýlemi nebo čočkami na 90 procent! Alarmující je nárůst krátkozrakosti u dětí a studentů v Japonsku.

Podle odborníků na tom mají podíl jak těžké a složité znaky písma a začátek školní docházky ve velmi raném věku, tak prakticky nepřetržitý pobyt v uzavřených prostorách.

Vědci přišli nedávno s tvrzením, že když budou děti alespoň tři hodiny denně v extrémně prosvětleném prostředí, nebude se jim zrak kazit.

Několik průřezových studií v Dánsku, Izraeli, USA a Finsku potvrdilo vyšší prevalenci krátkozrakosti u studentů středních škol a mezi univerzitními absolventy.

Téměř polovina vysokoškoláků si spolu s diplomem odnesla ze studií další půl dioptrii. „Odhaduje se, že v České republice je kolem 20% lidí krátkozrakých.

V současné době nemusí krátkozrací lidé spoléhat pouze na korekci pomocí brýlí anebo kontaktních čoček.  Po více než 20 let se provádí refrakční laserové operace, jejichž předpověditelnost a spolehlivost je prokázána na více než 35 milionech operacích provedených do roku 2010 na celém světě.

U starších lidí, kde se kombinuje krátkozrakost s presbyopií, je možno odstranit obě refrakční vady pomocí implantace multifokálních čoček,“ dodává Jana Mikšovská. Za epidemií krátkozrakosti v třetím tisíciletí stojí podle odborníků rychlý vývoj v oblasti vzdělávání, orientace na práci zblízka, „sedavý životní styl“, a hlavně nedostatek pohybu v přírodě.

Nárůst případů myopie je přímo raketový u lidí, vyrůstajících ve městech, přičemž na venkově používá korekci na dálku necelých 5 % obyvatel.

K zajímavým závěrům došel před časem ruský profesor Roman Zolotnický.

Při zkoumání zraku u izolovaných primitivních kmenů střední Afriky, Latinské Ameriky a nejsevernějších částí Ruska zjistil, že domorodí lidé nemají téměř vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.

Dobrou zrakovou kondici si udržují téměř nepřetržitým pohybem očí v prostředí přírody a pohledy na vzdálený obzor. Během svého patnáctiletého působení v tibetských klášterech došel k dalšímu zajímavému poznatku.

Buddhističtí mniši vidí do dálky dobře i v pokročilém věku, přestože oči dlouhodobě namáhají čtením, učením a přepisováním svatých knih při špatném světle. Tajemství jejich dobrého zraku je prosté:

tráví mnoho času prováděním různých cvičení v přírodě, při nichž se oči prakticky nepřestanou pohybovat. Pokud zaostří na nějaký objekt, pohled netrvá déle než dvě vteřiny.

Jestli tedy chceme, aby nám oči sloužily, potřebujeme sluneční světlo i absolutní tmu, co největší rozsah očního pohybu a pohled do zeleně.

„Důležité pro oční pohodu a snížení rizika progrese krátkozrakosti je zejména správné vykorigování refrakční vady, ať již brýlemi, kontaktními čočkami anebo laserovým refrakčním zákrokem,“ uzavírá Mikšovská.