Krátkozrakost je „hromadné neinfekční onemocnění“, kterým dnes trpí většina populace. Celkovou prevalenci myopie odhadují odborníci na 800 milionů až 2,3 bilionů, a počet myopů, neboli osob s krátkozrakostí, každým rokem narůstá.

Zatímco naši předkové trávili většinu času venku, dívali se pravidelně do dálky a neprováděli příliš mnoho činností, při nichž by museli zaostřovat zrak do blízka, současný životní styl fylogenetickému nastavení očí nevyhovuje.

„Přesný důvod vzniku krátkozrakosti u očí jejího zhoršování nebyl zatím objasněn. Vyšší a vysoká krátkozrakost je nepochybně ovlivněna geneticky. Dlouhodobé čtení a práce na krátkou vzdálenost vyžaduje ostrý obraz do blízka, což u očí umožňuje zvýšená akomodace čočky.

Tato dlouhodobá činnost na blízko, vyžadující udržení ostrého sítnicového obrazu, vede k růstu očního bulbu a vzniku či postupnému zhoršování krátkozrakosti a následnému nárůstu počtu dioptrii. U krátkozrakých očí dochází také k atrofii akomodačního svalu, následkem čehož nevzniká ostrý obraz na sítnici při práci do blízka a toto opětovně může vést k progresi krátkozrakosti.

Některé teorie také zmiňují vliv nitroočního tlaku a jejímu vlivu na prodlužování očního bulbu, což také může být důvodem nárůstu krátkozrakosti,“ vysvětluje MUDr.Jana Mikšovská, oční lékařka kliniky DuoVize.

Myopie je nejběžnější refrakční vada na světě. Zatímco v Evropě a USA je udáván výskyt až 40 %, v asijských zemích je toto procento ještě mnohem vyšší. Například v Číně se prevalence krátkozrakosti už v roce 1930 odhadovala na 70 procent!

Ke zrychlení vývoje krátkozrakosti dochází už v průběhu školní docházky. Rostoucí oční koule dítěte je totiž mimořádně citlivá na vizuální podněty, které pak ovlivňují délku oka ve směru myopie. V roce 1983 byly zveřejněny šokující výsledky šetření v Číně: krátkozrakých bylo 24,9 % dětí ve věku 10 let, 63 % v 19 letech a 82 % vysokoškolských studentů.

A dnes? Jen v Šanghaji vzrostl počet mladých myopů s brýlemi nebo čočkami na 90 procent! Alarmující je nárůst krátkozrakosti u dětí a studentů v Japonsku. Podle odborníků na tom mají podíl jak těžké a složité znaky písma a začátek školní docházky ve velmi raném věku, tak prakticky nepřetržitý pobyt v uzavřených prostorách.

Vědci přišli nedávno s tvrzením, že když budou děti alespoň tři hodiny denně v extrémně prosvětleném prostředí, nebude se jim zrak kazit.

Některé japonské školy zřizují prosklené třídy, aby do nich co nejvíce pronikalo přirozené denní světlo, ale co je to platné, když čtrnáct hodin týdně tráví čínští školáci nad domácími úkoly a pak „odpočívají“ u počítačů…

Několik průřezových studií v Dánsku, Izraeli, USA a Finsku potvrdilo vyšší prevalenci krátkozrakosti u studentů středních škol a mezi univerzitními absolventy. Téměř polovina vysokoškoláků si spolu s diplomem odnesla ze studií další půl dioptrii.

„Odhaduje se, že v České republice je kolem 20% lidí krátkozrakých. V současné době nemusí krátkozrací lidé spoléhat pouze na korekci pomocí brýlí anebo kontaktních čoček. Po více než 20 let se provádí refrakční laserové operace, jejichž předpověditelnost a spolehlivost je prokázána na více než 35 milionech operacích provedených do roku 2010 na celém světě.

U starších lidí, kde se kombinuje krátkozrakost s presbyopií, je možno odstranit obě refrakční vady pomocí implantace multifokálních čoček,“ dodává Jana Mikšovská. Za epidemií krátkozrakosti v třetím tisíciletí stojí podle odborníků rychlý vývoj v oblasti vzdělávání, orientace na práci zblízka, „sedavý životní styl“, a hlavně nedostatek pohybu v přírodě.

Nárůst případů myopie je přímo raketový u lidí, vyrůstajících ve městech, přičemž na venkově používá korekci na dálku necelých 5 % obyvatel.

K zajímavým závěrům došel před časem ruský profesor Roman Zolotnický. Při zkoumání zraku u izolovaných primitivních kmenů střední Afriky, Latinské Ameriky a nejsevernějších částí Ruska zjistil, že domorodí lidé nemají téměř vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.

Dobrou zrakovou kondici si udržují téměř nepřetržitým pohybem očí v prostředí přírody a pohledy na vzdálený obzor. Během svého patnáctiletého působení v tibetských klášterech došel k dalšímu zajímavému poznatku.

Buddhističtí mniši vidí do dálky dobře i v pokročilém věku, přestože oči dlouhodobě namáhají čtením, učením a přepisováním svatých knih při špatném světle. Tajemství jejich dobrého zraku je prosté: tráví mnoho času prováděním různých cvičení v přírodě, při nichž se oči prakticky nepřestanou pohybovat.

Pokud zaostří na nějaký objekt, pohled netrvá déle než dvě vteřiny. Jestli tedy chceme, aby nám oči sloužily, potřebujeme sluneční světlo i absolutní tmu, co největší rozsah očního pohybu a pohled do zeleně.

„Důležité pro oční pohodu a snížení rizika progrese krátkozrakosti je zejména správné vykorigování refrakční vady, ať již brýlemi, kontaktními čočkami anebo laserovým refrakčním zákrokem,“ uzavírá Mikšovská.