V jihofrancouzském kostelíku je v létě 1887 rušno. Řemeslníci právě sundávají starý oltář, když v tom omylem prorazí jeden ze sloupků pod ním. Přítomný kněz spráskne ruce a už běží dělníkům vyčinit.

Při prohlížení pukliny si však povšimne, že uvnitř se skrývá jakýsi tubus se stočeným pergamenem. Opatrně ho vyndá a čte tajemné řádky. Našel cestu k pokladu? 

Snad bychom francouzského kněze jménem Bérenger Saunière (1852–1917) ani neznali, nebýt podnikatele Noëla Corbua (1912–1968).

Ten v roce 1947 zakoupí od jisté Marie Dénarmaudové (†1953) rozsáhlé nemovitosti v jihofrancouzské vesničce Rennes-le-Château, ležící asi 60 kilometrů od hranic se Španělskem.

Několik let zde s rodinou spokojeně žije a po smrti Dénarmaudové dokonce zdědí i všechny její osobní věci. Při prohlížení pozůstalosti si pak všimne nějakých podivných spisů.

Při bližším ohledání se z nich dozví fascinující příběh. „Podle archivů, otec Saunière nalezl v útrobách kostela 28,5 milionu zlaťáků a pergameny, které na první pohled mohly připomínat evangelia,“ svěří se Corbu místním novinám. Tímto tvrzením strhne na nenápadnou vesnici pozornost světové veřejnosti. 

Místní si ho zamilují 

Náš příběh se začíná psát roku 1885. Třiatřicetiletý Bérenger Saunière vystupuje z vlaku na malém nádraží a oloupaný nápis Rennes-le-Château na zdi značí, že nejlepší léta má již obec za sebou. „Snad nebude tak zle,“ pomyslí si mladý Saunière, jenž sem přijíždí coby nový kněz.

Pravda je však taková, že ho církev do vesničky o 300 obyvatelích „uklidila“ za jeho neukázněnost a prostopášné mravy. Doufá, že zde již nebude moci budit pobouření. To se ukáže jako mylná domněnka.

Hned v říjnu toho roku je Saunière suspendován samotným ministrem náboženství za protirepubliková kázání! Na důrazný protest místních obyvatel se však brzy na svůj post vrátí. 

Práce jako na kostele 

„Hlavně opatrně s tou sochou,“ upozorňuje se zdviženým prstem Saunière, když dělníci usazují na místo nový oltář. Tiché modlitby věřících jsou každých pár let nehrazeny těžkými nárazy kladiv, lopat a páčidel.

Energický kněz se totiž brzy po svém znovuuvedení do funkce pustí do rozsáhlých rekonstrukcí kostela a jeho přilehlého okolí. V kostele pokládá novou podlahu, instaluje sochy od proslulých umělců a vsazuje nádherné vitráže.

Navíc si stihne postavit i honosnou vilu s letohrádkem. To vše stojí tisíce a tisíce franků. Takové hýření chudého církevního klerika samozřejmě nemůže projít bez povšimnutí a každý se tak brzy ptá, kde na to vzal peníze? 

Ukryto v pilíři 

„Objevil bohatství templářů, ukrytý poklad Katarů, zakopané vizigótské zlato, archu úmluvy, svatý grál, poklady Jeruzalémského chrámu, nebo snad vydíral katolickou církev tajemstvím natolik ohromujícím, že by ohrozilo její moc?“ vyjmenovává škálu možných zdrojů nenadálého bohatství současná americká spisovatelka Nita Hughes.

Pozdější majitel panství Noël Corbu s odkazem na údajné „archivy“ po Saunièrově služce Dénarmaudové tvrdí, že kněz při jedné z rekonstrukcí našel v kostelním pilíři záhadné pergameny.

Ty ho pak měly dovést k ukrytému pokladu francouzské královny Blanky Kastilské (1188–1252). 

Velký podvod 

Udýchaný hrobník kope v lednu 1917 do zmrzlé půdy, až mu jde pára od úst. Právě kope hrob pro starého Saunièra. Obřad je rychlý, prostý a účastní se ho jen hrstka místních. „Kde jsou ty obrovské peníze?“ musí se ptát sami sebe.

Po starém knězi totiž žádné nezbudou! Za něco ale ty velké rekonstrukce musel platit.

Na podivuhodný příběh se proto později zaměří několik seriózních historiků a ve spolupráci s novináři společně dospějí k jednoznačnému závěru. „Zdrojem bohatství kněze z Rennes–le–Château nebyl žádný dávnověký poklad, ale prachobyčejný podvod,“ shodují se. Sauniére totiž podle všeho zbohatl na kšeftování s odpustky a zpoplatňování mší, za což byl církví i několikrát vyšetřován.