Barokní stavby padaly jako domečky z karet. Centrum Drážďan připomínalo vstupní bránu do horoucího pekla. Vždyť letadla shodila k zemi více než 3900 tun bomb. Počet mrtvých dodnes nikdo přesně nespočítal. Může jít až o 35 000 civilistů!

„Utíkali jsme. Po mé levici utíkala  žena, v náručí měla dítě. Najednou padla k zemi a to maličké letělo přímo do plamenů. Lidé běželi, mávali rukama a najednou padali k zemi v mdlobách a vzápětí je strávil oheň.

Dnes už vím, že tam zkrátka nebyl kyslík,“ líčí pamětnice drážďanského bombardování Margaret Freyerová.

Jako jedné z mála se jí podařilo uniknout z ohňové bouře, gigantického požáru způsobeného bombardováním letadly britských Royal Air Force (RAF) a amerických USAAF. Nálet byl tak masivní, až vznikl komínový efekt.

Ohřátý vzduch mezi zbořenými domy stoupal vzhůru, což způsobilo sání čerstvého vzduchu. Ten ohňovou zkázu jen dokrmoval a navíc přispěl ke vzniku silného větru. I kvůli němu nemohla řada lidí opustit ohnivý chřtán.

Německé letectvo bylo na konci sil. Jeho muži plnili úkoly na jiných místech a nedostatek paliva nedovolil strojům na obranu Drážďan ani nastoupit. A co další letecká obrana? Na začátku války ji město na Labi mělo.

Jenže byla víc potřeba na východní frontě a v Berlíně. Ostatně až do roku 1945 se nezdálo, že by Drážďany byly nepříteli trnem v oku. V noci ze 13. na 14. února 1945 zaplnilo nebe 805 letadel, z toho 796 byly čtyřmotorové těžké bombardéry Avro Lancaster.

45 procent svržených tun bylo zápalných. Oddech nepřišel ani následující den. Nad Drážďany mířilo 316 stíhacích letounů North American P-51 Mustang a 461 amerických dálkových bombardovacích letounů B-17, kterým se ne nadarmo přezdívalo „Létající pevnost“.

Nad Drážďany doletělo ale jen 311 těchto Pevností. Kam zmizel zbytek? K naší velké smůle nad Prahu.

V Drážďanech se opět rozječely poplachové sirény. Veřejných krytů ve městě moc nebylo. Ten nejvyužívanější byl pod hlavním vlakovým nádražím. Pojal 6000 obyvatel. Tisíce lidí utíkaly také do sklepních krytů. Jejich systém byl poměrně důmyslný.

Domovní kryty od sebe oddělovaly krátké chodby a tenké zdi. To pro případ, že by se bylo potřeba z jednoho evakuovat do jiného. Přesně to se stalo při ohňové bouři. V dusivém dýmu padala přepážka za přepážkou.

Rodiny se pod úrovní ulice snažily dostat dál z nesnesitelného žáru. Sklepy ale měly zásadní nedostatek: S koncem ulice neměly kam pokračovat. Při odklízení zřícenin a snaze vyprostit mrtvá těla tak v posledním ze sklepních úkrytů ležely tisíce udušených lidí…

Zhruba 10 000 lidí se podařilo osvobodit ze zavalených bunkrů a zřícených domů. V ulicích se přesto hromadila mrtvá těla. Na identifikaci často nebyl čas – ulicemi Drážďan se začaly šířit nemoci a těla se musela spálit.

Podle policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 lidí. Číslo ještě vzrostlo. Finální zúčtování bombardování tak činí přinejmenším 25 000 obětí, z toho 20 100 se podařilo identifikovat. Mnoho odhadů ale udává cifru obětí až o 10 000 vyšší.

Bezcitnost, s jakou byl kobercový nálet proveden, šokovala i jindy razantního premiéra Spojeného království Winstona Churchilla (1874–1965).