Nocí zazní tři údery zvonce a hlídka telefonem varuje můstek: „Led přímo před námi“. První důstojník William McMaster Murdoch přikazuje strojovně „STOP“ a kormidelníkovi Robertu Hichensovi. „Docela vpravo“. Je však pozdě a zaoceánská loď Titanic naráží do ledovce.

V chladných vodách Atlantiku hyne přes 1500 lidí. Ten příběh všichni známe, ale to hlavní nám většina historických pramenů zamlčeli.

Že na palubě byla kromě 2200 cestujících, 40 tun brambor a 7000 pytlů kávy, také tajně převážená mumie egyptské kněžky boha Amon Ra, jejíž klid střeží kletba.

První majitel si ustřelí ruku

Legenda praví, že jako první mumii koupí anglický šlechtic a amatérský archeolog Douglas Murray. A není to dobrý obchod. Obchodník, který mu ji prodal umírá dřív než si stihne nechat proplatit šek.

Murray sám přijde krátce poté o ruku, když mu při lovu exploduje zbraň v ruce. Zanedlouho přijde také o dům a ocitne se v dluzích. „Pohled na vyřezávanou tvář kněžky mě děsil. Její oči byly tak živé a tak plné nenávisti,“ prozradí, když se mumie konečně zbaví.

Nová majitelka také tratí. Přijde o snoubence, který si ji nečekaně odmítne vzít, její matka si zlomí nohu a do měsíce zemře. Začíná řetěz neštěstí od požárů k neobvyklým úmrtím a nepochopitelným sebevraždám.

Zaměstnanci muzea se bouří

Nakonec mumie končí jako dar v Britském muzeu, ale potíže pokračují. Novinář, který o sarkofágu nemístně žertuje umírá pár dnů po otištění článku. Zaměstnanci muzea přísahají, že každou noc slyší ze sarkofágu podivné zvuky.

Reptají, bouří se a odmítají zůstávat v muzeu přes noc. Nakonec podivný exponát končí v depozitáři a muzeum se ho snaží zbavit.

Údajně ho kupuje průkopník investigativní žurnalistiky William Thomas Stead (1849–1912), který se řečem o kletbě směje.

Bohužel si k cestě do Ameriky vybere Titanik a protože se bojí, že mu nepovolí mumii kvůli její pověsti vzít na loď jako běžný náklad, převáží ji tajně.

Den před katastrofou ji však ukazuje několika pasažérům a při katastrofě ji údajně zachrání v jednom ze záchranných člunů.

Později, 29. května 1914, přečká také potopení parníku Empress of Ireland, aby nakonec šla ke dnu na palubě Lusitanie, která byla torpédována německou ponorkou 7. května 1915.

Jen historka pro pobavení?

Legenda je to sice slavná, přesto není víc než působivý mix smyšlenek, ke konci již zcela absurdních.

Podle některých svědectví v tisku se zrodila už na palubě Titaniku, když Stead bavil společnost u večeře vyprávěním o svém příteli, vášnivém spiritistovi, který ho varoval před plavbou na prokleté lodi.

Možná to byl dokonce sám Stead, který historku přibarvil prokletou mumií. Jejím základem by mohl příběh o ztroskotání lodi převážející prokletou mumií, který v roce 1869 napsala spisovatelka Louisa May Alcottová (1832–1888).

Postupně se pak na ni nabalovaly další zaručeně pravdivé detaily až do současné podoby. Stead sám ji potvrdit ani vyvrátit nemůže, protože je jedním, z těch, které ledový Atlantik pohltil. Údajně zemřel jako hrdina, když se své místo ve člunu přenechal ženě s dítětem.

Smolná mumie nikdy neopustila muzeum

V Britském muzeu skutečně najdete exponát s číslem EA 22542 přezdívaný „smolná mumie“. Jde však pouze o vnitřní víko sarkofágu, mumie samotná tu nikdy nebyla. Muzeu bylo darováno v červenci 1889 a od té doby nikdy neopustilo místnosti egyptských sbírek.

S výjimkou války, kdy bylo společně dalšími exponáty ukryto před německými nálety, a roku 1990, kdy bylo nakrátko zapůjčeno do Austrálie.

Pokud jde o egyptské památky na palubě Titaniku, hodně se mluvilo o tom, že slavná Molly Brownová (1867–1932) měla u sebe jako talisman pro štěstí malou sošku Vešebt. I to však patří do kategorie dohadů a mýtů.