Dvojice policistů se bezradně rozhlíží po nevyužívaném zámeckém pokoji. Nikde nikdo. Jenže ty zvuky jasně naznačující, že by uvnitř mohl být zloděj, slyšelo hned několik svědků. Znamená to snad, že tu mají rejdy duchové?

Begrifit, ve staré češtině „nebojsa“ značí většinou okrouhlou hlavní věž hradu. Podle ní se o menších šlechtických hradech říká, že jsou bergfritového typu.

Právě takový vyroste coby jeden z nejstarších u nás před polovinou 13. století pod zakladatelskou taktovkou kladského purkrabího Havla z Lemberka (?–1255) nedaleko dnešního Jablonného v Podještědí, města, kterému předcházela obchodní osada zvaná Gablona.

Hrad pojmenuje Löwenberg, v češtině Lví vrch. Ostatně, lva má i ve svém erbu. Stavba se časem oděje do renesančního hávu a po dalších přestavbách můžeme jen stěží hádat jeho přesnou původní podobu. A název? Ten je zkomoleninou původního Löwenbergu.

Zůstává tu duch dávných věků?

S rokem 1427 obsadí hrad husité a o tři roky později 1430 přebírá panství rod Berků z Dubé. Majitelé se později střídají jako na běžícím páse.

Na začátku 16. století se o Lemberku již dočteme jako o součásti zuboženého panství, v jehož okolí jsou čtyři ze šesti vesnic vylidněné. Situaci zachrání až Jindřich Kurzbach z Trachenberka, který jej s rokem 1550 zdědí. Poté hrad opět spadne do klína Berkům.

Nastává čas renesanční přestavby, ve které budou v duchu aktuálního slohu pokračovat i další vlastníci. Roku 1945 je zámek vyvlastněn Benešovými dekrety. Špitá se však, že něco – možná ještě z dob purkrabího Havla – tu stále zůstává. Něco nehmatatelného…

Kdo se šourá chodbami?

Rozvážné kroky, které nemají kam spěchat. Možná až trochu šouravé, jaké slýcháme u věkem znavených mužských nohou. Právě takové se ozývají na Lemberku z míst, kde prokazatelně nikdo není. Nejčastěji pak z půdních prostor.

A pak tu jsou rány – jakoby spadl kus krovu, ale přitom se nikdy neobjeví nic, co by je mohlo způsobit. Nepomůže svěcená voda ani zástup záhadologů. Naopak, několik senzitivních osob se nechá slyšet, že na Lemberku spatřilo přízraky!

Ty se podle svědků zjevují i na u hradu ležícím zazděném hřbitově se středověkou kaplí Nejsvětější Trojice.

Zázračná uzdravení

K Lemberku ale náleží i místo vyhlášené léčebnými účinky a pozitivní energií. Řeč o Zdislavině studánce.

„Pět mrtvých jest boží mocí vzkřísila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila,“ píše se v kronice tak řečeného Dalimila o zázracích, které koná manželka zakladatele hradu, svatá Zdislava (asi 1220–1252).

Podle legendy jí v léčení značně pomáhá právě voda ze studánky. Její moc můžete okusit i vy: Stačí sejít z hradu pár kroků k levému břehu Panenského potoka.