Představte si, že půjdete do knihovny, Nepřivítá vás tam klimatizované prostředí a blikající obrazovky počítačů, na kterých si elektronicky objednáte, na co si vzpomenete Atmosféra bude ponurá.
Mnich, kterého o knihu požádáte, se zamračí a nedůvěřivě si vás prohlédne. Fikce? V 16. století realita. Chcete totiž zakázanou knihu a moc vám nepomůže ani to, že se tváříte jako učenec.
Katolická církev pečlivě zkoumá, co by její věřící ovečky měly číst. Nic neponechává náhodě. Papež Pavel IV. (1476–1559) v roce 1559 v Římě vydává Index Librorum Prohibitorum, seznam zakázaných knih.
Vyjmenuje v něm všechny knihy, které by se podle jeho názoru správným křesťanům neměly dostat do rukou. Ptáte se, proč? Obsahují kacířské myšlenky nebo pasáže týkající se sexu a erotiky. Pod kacířskou myšlenku se schová mnohé, třeba i spisy významných vědců.
Preláti dobře vědí, že poznání může lidem zamotat hlavu. Když si něco přečtou, nechovají se jako tupé ovce. Chtějí poznávat a vzdělávat se. Jak zabránit lidem v poznávání? Jednoduše. Knihy, které by jim mohly rozšířit obzory, zamknou.

Jsou pod zámkem
V klášterech na zakázané knížky mniši používají uzamykatelné skříňky.
Zkute si představit, že se vydáte do knihovny zjistit něco zajímavého o vesmíru a vyberete si Novou astronomii od astronoma Johanna Keplera (1571–1630), nebo si budete chtít přečíst o přírodě a vaše volba padne Historii zvířat od švýcarského renesančního přírodovědce Conrada Gesnera (1516–1565).
Pokud předpokládáš, že si ji vyberete z regálu, sednete si a budete si číst, pletete se. Obě jsou pod zámkem.

Zapovězená díla
Mniši vám je musí odemknout a pořádně vás prolustrují, než vám dovolí do nich nahlédnout.
Podobně dopadnete, pokud požádáte o díla italského astronoma Giordana Bruna (1548–1600) nebo švédského přírodovědce Carla Linného (1707–1778). Keplerův spis je za nepřípustný považován dokonce dlouhých 200 let!
Kapucíni roku 1614 přikazují: „Knihy zakázané nebo nejisté ať jsou uloženy někam do skříně odděleně od ostatních knih, aby je nikdo bez povolení nemohl přijímat k poslechu nebo číst.“