Nejstarší poušť na světě Namib, v překladu „velká prázdnota“, patří k místům, kde člověku navzdory extrémnímu horku běhá mráz po zádech. Námořníci u jejich břehů ztrácejí orientaci a zdejší Pobřeží koster plní vraky lodí.

Ještěři a hmyz na rozpáleném písku jakoby tančili, na jihu se nachází uzavřená oblast, a území delší než 1700 kilometrů pokrývají podivné kruhy, jejichž původ je vědcům záhadou. Vítejte na území duchů!

Kruhy v obilí už dnes nikoho nepřekvapí. Na světě se však kruhy vyskytují také v jiných, bohem zapomenutých oblastech, a okolnosti jejich vzniku jsou neznámé.

Pouštní oblasti jihozápadní Afriky mezi Angolou a Jihoafrickou republikou jsou doslova poseté pravidelnými kruhy o průměru od 2 do 16 metrů, a žijí si svým vlastním životem. Jak se objevují, tak také mizí – každý z nich má cyklickou životnost až šedesát let.

Rostou, sílí, dosahují své maximální velikosti a potom se zmenšují, až zmizí úplně. Objevují se uprostřed vegetace a tráva, která je obklopuje, je kolem obvodu hustší a vyšší než jinde. Jejich vnitřní část je však pustá, holá, doslova mrtvá.

Za vším termiti?

Biolog Walter Tschinkel je přesvědčený, že kruhy jsou důsledkem činnosti termitů. Hmyz kořínky travin buď sežere, nebo vegetaci otráví chemickými látkami, které vylučuje. Průzkum půdy uvnitř kruhů však ani jediného termita neodhalí.

Tschinkel potom testuje řadu dalších teorií – přenášel například vegetaci doprostřed kruhů, s nadějí, že se zde nová tráva ujme, ale bez výsledku. Rozborem půdy se v laboratoři snažil odhalit, který prvek vlastně tráva postrádá, že v kruzích neroste. Nic zásadního však neobjeví…

Závod o vodu

Zajímavé je, že uprostřed kruhů je lehce zvýšená vlhkost půdy. Tým vědců z Indianapolisu je proto přesvědčen, že holé kruhy jsou zřejmě zásobárnami vody, kolem kterých se shlukuje okolní vyprahlá vegetace jako kolem studen v oáze.

Když zaprší, voda po holé půdě uprostřed stéká právě k okrajům kruhů, kde už na ně čekají ty nejsilnější kořínky rostlin, které se zde nedočkavě shlukují. Proto by také tráva kolem kruhů měla být hustější a vyšší, než dál od nich.

Toto seskupování travin není výjimečné ani v jiných pouštích, a rostliny tak v honbě za vodou vytvářejí až překvapivě pravidelné vzory.

Podle Norberta Juergense se však v centrální oblasti kruhů jistí píseční termiti vyskytují, ale naopak úplně chybí vně kruhů. Tito termiti se tedy podle některých dohadů živí trávou po obvodu kruhů, a kruhy tak pozvolna rostou.

„Termití teorie je pro lidi přitažlivá, protože je relativně snadné ji pochopit,“ krčí rameny odpůrci jeho úvahy.

Jasné dílo duchů

Proti této hypotéze se staví také autoři Josef Šráček a Martin Mihaljevič, podle kterých Juergens zaměňuje příčiny s následky a termiti kolonizují již existující kruhy.

To by také vysvětlovalo, proč je jiní vědci v některých kruzích vůbec neodhalili. „Přijatelnější vysvětlení ale zatím nabídnuto nebylo.

Některá etnika, jako třeba Himbové na severu Namibie, považují kruhy za dílo duchů a připisují jim magické vlastnosti,“ dodávají.

Objevily už se proto také teorie o jakémsi plánovaném propojení Země s vesmírem, kdy by kruhy, jasně viditelné z výšky, mohly dávat znamení mimozemským entitám. Letecké záběry jsou totiž víc než zarážející.

Navíc existuje řada svědectví o tom, že kruhy vyvolávají u lidí zvláštní pocity neklidu, strachu, brnění nohou či závratí. Podle místních tak snadno poznáte, zda jste na místě vítáni, či nikoli.

Vždy platí, že byste se nejprve měli zeptat, jestli můžete vstoupit. Podobné kruhy se objevují také v lesech ve Francii nebo v Rusku, a dokonce na Islandu uprostřed plání pokrytých ledem.

Kruhy z pohádky

A protože ani po letech vědci stále nemají stoprocentně jasno ohledně původu těchto pravidelných živých kruhů, zůstávají „vílí“ nebo také „pohádkové“ kruhy, jak se jim přezdívá, jednou z největších přírodních záhad na světě.

Spokojíte se také s jednoduchou „termití teorií“ nebo budete mít spolu s vědci z celého světa pochybnosti?