S městem Lanškrounem v okrese Ústí nad Orlicí i s mnohými místy v jeho okolí se pojí celá řada legend a pověstí. Jak by také ne, vždyť se jedná o starobylé královské město s dlouhou historií…

Chytrá stařenka zachránila Lanškroun

Za třicetileté války táhli Švédové od Králík a Šilperka na Lanškroun s úmyslem město obsadit. Když dorazili na poslední vrchol šilperské silnice a spatřili opevněné město, přistoupila k nim stará žena. „V Lanškrouně je mor!“ zvolala.

Švédové se zalekli, zůstali stát a dál netáhli. Opevnili se na tom místě, kde po nich až do dnešních dnů zůstaly valy zvané Švédské šance. Tak stařenka zachránila celé město Lanškroun jednou krátkou větou…

Lakomý pekař

Roku 1866, za pruské války, vypukl v Lanškrouně hlad. K místnímu pekaři přišla stará žena, o níž se říkalo, že je čarodějnice, a prosila o kousek chlebové kůrky. Pekař ji však odbyl. Žena mu pohrozila:

„Za to, že jsi tak lakomý, budeš místo chleba péct jen samé piliny!“ A skutečně, od té doby se mu z mouky místo chleba tvořily pouze suché piliny.

Darovaná louka

Na hradě Lanšperku sloužilo děvče z rodiny Maixnerů z Dobrouče. Jednou ji pán přistihl, jak z cimbuří hledí do dálky. „Kam se díváš?“ zeptal se. Dívka nechtěla odpovědět, ale nakonec přiznala, že se dívá na louku, kde pracuje její milý.

Pán se podivil – louka byla tak daleko, že ji sám sotva rozeznal. Nabídl jí, že pokud mluví pravdu, louku jí daruje. Sedl na koně a jel se přesvědčit. Když se ukázalo, že dívka nelhala, louku jí skutečně věnoval.

O trpaslíkovi

U jednoho koláře musela služka spát v dílně, protože jinde pro ni už nebylo místo. Každou noc se jí však zjevoval malý trpaslík a volal: „Dej ven, dej ven!“ Služka nevěděla, co má ven dát, a ze strachu chtěla odejít ze služby.

Když se o tom dozvěděl jeden zdejší moudrý muž, poradil koláři, že duch patrně žádá o odstranění umrlčích prken, která se v dílně nacházela. Jakmile je truhlář vynesl ven, duch zmizel a nastal klid…