„Existuje. Vím to!“ dušuje se Percival Lowell, který závěr svého života zasvětil hledání planety orbitující daleko za poslední známou planetou Neptunem.

Jejím nalezením si chce napravit pověst v astronomické obci, v níž je kvůli svým divokým teoriím o Marťanech pro smích. Zemřel, než stihl planetu naleznout. Dává moderní věda Lowellovi za pravdu?

Když v srpnu 2006 Mezinárodní astronomická unie vyobcovala Pluto ze Sluneční soustavy, neboť nesplňovalo jednu z podmínek (o vyčištění okolí své dráhy) pro to, aby mohlo být uznáno za plnohodnotnou planetu, už v tu dobu se za něj hledala náhrada.

Takzvanou „planetu X“, nebo též „Devátou planetu“, hledají vědci již od počátku 20. století. Mnohé napadne, že devátou planetou bylo přeci právě Pluto.

Tento vesmírný trpaslík však byl pouze krátkodobou náhradou za objekt, o němž jsou někteří vědci přesvědčeni, že se skrývá hluboko v pásmu ledových planetek známém jako Kuiperův pás, ležící za oběžnou dráhou Neptunu, tedy poslední známé planety naší sluneční soustavy.

Počátky pátrání

O tom, že se za Neptunem skrývá další planeta, se spekuluje v podstatě již od roku 1846, kdy byl tento plynný obr objeven. Nasvědčují tomu údajné nepravidelnosti v dráze orbitu jeho a Uranu způsobené jiným tělesem.

Do hledání neznámého objektu se mezi prvními vrhne americký podnikatel, matematik a astronom Percival Lowell (1855–1916).

Jeho zájem o vesmír nejdříve spočívá v pozorování Marsu, o jehož kanálech na povrchu je přesvědčen, že jsou dílem inteligentních bytostí. Když ho omrzí výsměch kolegů-hvězdářů, rozhodne se napravit si reputaci nálezem deváté planety naší sluneční soustavy.

Sedm let stráví za okulárem dalekohledu, ale nikdy ji nenalezne. Podle jednoho z jeho přátel mělo na jeho smrti v roce 1916 podíl i zklamání z neúspěchu při hledání Planety X.

Vysvětlení záhady?

Na jeho práci alespoň přímo naváže Clyde Tombaugh (1906–1997). Ten v roce 1930 skutečně planetu za Neptunem nalezne, sice nejde o Lowellova vysněného obra, ale i tak je nález obrovským úspěchem. Planeta dostane jméno Pluto.

Takový mrňous (má 500krát menší hmotnost než Země) však ony domnělé nepravidelnosti v pohybu Neptunu a Uranu nevysvětluje, neboť nemá dostatečnou hmotnost a tudíž gravitační sílu! Co je tedy způsobilo? Nic.

Když kolem Neptunu v roce 1989 proletí sonda Voyager 2, z jejích údajů vyjde najevo, že odchylka byla způsobená nesprávným měřením (nebo spíše odhadováním) jeho parametrů.

Vzdálený kolos

„Poprvé za 150 let máme pevné důkazy o tom, že soupis planet ve Sluneční soustavě není kompletní,“ nechá se v roce 2016 slyšet americký astronom s ruskými kořeny Konstantin Batygin, vědec z Kalifornského technologického institutu (Caltech), který spolu s Američanem Michaelem Brownem pomocí matematického modelování a počítačových simulací „najde“ údajného původce gravitačních nesrovnalostí v Kuiperově páse, kde se neznámo proč shlukuje šest vesmírných těles.

Podle dvojice vědců se zde nachází obří plynná planeta (podobně jako Jupiter, Saturn, Uran a Neptun), která má mít asi desetinásobnou hmotnost Země.

„Devítka“ údajně krouží přibližně dvacetkrát dál od Slunce než Neptun a obletět střed soustavy jí má trvat 10 až 20 tisíc let.

Přehodnotí názor

Devátou planetu zatím nikdo neviděl, jde pouze o hypotézu. Oba vědci jsou si ale její existencí relativně jistí. Gravitační dominance prostoru, v němž se má nalézat, je totiž podle nich nesporná.

„Ačkoliv jsme byli ohledně existence této planety zpočátku dost skeptičtí, jak jsme dále zkoumali její orbit a způsob, jakým by to ovlivnilo vnější sluneční soustavu, nabyli jsme postupně přesvědčení, že tam opravdu je,“ popisuje Batygin změnu postoje ohledně záhadného kosmického objektu.

Přiznává, že jejich původním impulsem, proč začali po Devítce pátrat, bylo ověřit, či vyvrátit výsledky kolegů, kteří s podobnou hypotézou přišli v roce 2014. Američtí astronomové Chad Trujillo a Scott S. Sheppard se rovněž snažili vysvětlit trajektorie několika malých objektů daleko za Neptunem planetou s dostatečně velkou hmotností.

Podivný náklon

V čem přesně spočívá podivné „chování“ těles, na něž má údajně Devátá planeta vliv?

Podle vědců je šestice objektů (označené jako 2007 TG422, 2013 RF98, 2004 VN112, 2012 VP113, 2012 GB174 a Sedna) téměř shodně nakloněna v úhlu asi 30 stupňů vůči rovině planetární soustavy a pohybují se zde po zvláštních eliptických trajektoriích.

Přitom pravděpodobnost, že by se pozorovaná tělesa takto nashromáždila náhodou, astronomové vypočetli na pouhých 0,007 procent, tedy jako extrémně nízkou. I proto se přiklánějí k existenci obří planety. Nabízí se otázka, odkud by se taková planeta vůbec vzala.

Současný vědecký konsenzus je takový, že po Slunci vznikly jako první právě plynní obři, tedy Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, a to tak, že jejich jádra si „přitáhla“ okolní materiál, čímž vznikla planeta.

Vzájemnými kolizemi, byť jen gravitačními pásmy, se pak tito obři dostali do svých dnešních pozic. „Není důvod, proč by namísto čtyř jader nemohlo být pět,“ krčí rameny Brown. Páté jádro by pak mělo patřit právě deváté planetě.

Je klidně možné, že po střetu s některou z ostatních plynných planet byla Devítka vymrštěna daleko na vnější orbit. Ostatní planety, takzvané terestrické, tedy Merkur, Venuše, Země a Mars, jsou podstatně menší a vznikly až později.

Předčasná radost

Vědci z Caltechu nejsou jedinými, kdo se přiklání k existenci deváté planety v naší sluneční soustavě.

V září 2014 byl v prestižním měsíčníku britské Královské astronomické společnosti publikován objev dvojice španělských astronomů, bratrů Carlose a Raúla de la Fuente Marcosových.

Podle nich se asi ve 200násobné vzdálenosti Země od Slunce nachází dvě planety větší než ta naše. I oni vycházejí z nápadné podobnosti oběžných drah jiných menších objektů v oblasti.

Na základě zákonitostí nebeské mechaniky vypočítali, že je nejspíš ovlivňují dvě planety s větší hmotností než má Země. Ačkoliv zprvu se svým zjištěním vzbudili poprask, ostatní odborníci nadšení raději tlumí.

„Trošku se to podobá tomu, jak byl v 19. století výpočtem objeven Neptun,“ říká český astrofyzik Jiří Grygar (*1936) s tím, že ony „nápadné podobnosti“ mohou být jen prostou náhodou.

Zároveň by podle něj jimi popisované těleso již dávno zachytil některý ze satelitů, které pravidelně prozkoumávají oblohu.

Neviditelné vysvětlení?

Podle řady astronomů tedy na okraji Sluneční soustavy působí jakýsi předmět, který gravitačně dominuje svému okolí, ale pozorovat lze pouze důsledky jeho působení, nikoli objekt samotný. Podle některých může jít o planetu, kterou se dosud nepodařilo nalézt.

Existuje však ještě jiná hypotéza. V roce 2019 s ní přišli američtí vědci Jakub Scholtz a James Unwin. Podle nich může mít gravitační činnost na svědomí tzv. primordiální černá díra!

Tyto dosud nepříliš známé objekty vznikly pravděpodobně velmi krátce po velkém třesku a jsou tedy staré jako vesmír sám. Ty menší nejspíš již zanikly, ovšem ty hmotnější mohou dosud existovat. „Devítka“ by tak teoreticky mohla být právě takovou černou dírou.

Podle badatelů takové těleso může měřit pouhých pět centimetrů, ale její hmotnost i tak pětkrát překračuje hmotnost Země! Mohla by tak svou gravitací silně ovlivňovat své okolí a současně být i pro ten nejvýkonnější pozemský teleskop neviditelnou.