Bílá skála s puklinou a otvory se tyčí do výšky a ukrývá v sobě tajemství. Býčí skála leží uprostřed Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Už v pravěku se zde „dveře netrhly“.
V jeskyni se totiž nacházejí stopy po různých kulturách od paleolitu až po novověk. Poprvé se o ní v roce 1663 zmiňuje řeholník M. A. Vigsel ze zábrdovického kláštera.
Velkou pozornost ale Býčí skála vzbudí až o dvě století později, když zde začne provádět vykopávky archeolog Jindřich Wankel (1821–1897). Vrhne se sem a v letech 1871-1873 tu učiní hrůzný nález.
Obětovali i suitu
Odhaluje zde více než 40 koster, především mladých žen, s uťatou hlavou a údy. Pohřeb z halštatské doby dodnes představuje pro vědce velkou záhadu. Odborníci se donedávna přesně neshodli, co se zde mohlo tenkrát odehrát.
Přikláněli se většinou k teorii, že jde o rituální pohřeb významného velmože, kterého na onen svět doprovázela i celá jeho družina… Zřejmě šlo o důležitou osobnost zřejmě z 5. století př. n. l., kterou na věčnost doprovodila i celá suita včetně koní.
Všichni byli obětováni na oltářích a jejich údy zůstaly v místě jejich smrti, tedy poházené kolem ní. Jméno Býčí skála získává jeskyně poté, kdy je zde v roce 1869 nalezena soška znázorňující bronzového býčka.
Černá vrstva vznikla tlením
Poslední výzkumy v lokalitě proběhly v letošním roce a archeologové z Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci společně s dalšími odborníky z vysokých škol.
Po polovině roku představili zjištění ukazující halštatskou elitu a její pohřební zvyky v období 575‒450 př. n. l. Skupina vedená Martinem Golcem z Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého znovu bádala po stopách Wankela.
Zkonstruovali například podobu jeskyně, jak vypadala kdysi. Odhalili, že černá vrstva, v níž se ostatky nacházely, nevznikla hořením, ale v důsledku tlení. Také dospěli k názoru, že se v jeskyni nacházelo dokonce několik generací tehdejší elity. Jeskyně podle nich byla v letech 575 až 450 před naším letopočtem svatyní.
